Na každého obyvatele planety dnes připadá přibližně šestkrát více drůbežího masa než v roce 1961. A nejenže vzrostla průměrná spotřeba. Dramaticky se zvýšil i počet konzumentů. Lidí totiž za stejnou dobu přibylo zhruba z tří na osm miliard. V absolutním součtu tak lidstvo spotřebovává ne šestkrát, ale přibližně až patnáctkrát více drůbežího než tehdy. Slepice požádaly o přerušení jednání a přítomnost právníka.
Podle nové zprávy Organizace OSN pro výživu a zemědělství vzrostla průměrná nabídka drůbežího masa z méně než tří kilogramů na člověka v roce 1961 na sedmnáct kilogramů v roce 2022. Nabídka vepřového se za stejnou dobu přibližně zdvojnásobila na patnáct kilogramů, zatímco hovězí se drželo kolem devíti kilogramů. Celková nabídka masa stoupla z pětadvaceti na sedmačtyřicet kilogramů na osobu ročně.
Slepice po vyslechnutí těchto čísel přerušily jednání a odebraly se za kurník, kde několik minut vedly tlumenou, ale velmi emotivní poradu.
Sedmnáct kilogramů? To už není chuť, to je projekt
Člověk si kuře oblíbil z mnoha praktických důvodů. Drůbeží maso bývá levnější než hovězí nebo vepřové, kuřata rychle rostou, jejich chov dokáže vyprodukovat velké množství masa s relativně nízkou spotřebou krmiva a kuřecí se dá vložit téměř do všeho, co má talíř, krabičku nebo papírový sáček.
Začíná snídaní v sendviči, pokračuje salátem k obědu, odpoledne se objeví v tortille a večer se vrátí v podobě křídla, stehna nebo nugety, která už při výrobě ztratila veškeré vazby na původní anatomii. Kuře se stalo potravinovým univerzálem. Když člověk neví, co uvařit, přidá kuře. Když chce jíst „lehce“, přidá kuře. Když chce uspořádat grilování, přidá tolik kuřete, že by menší hejno mohlo požádat o mezinárodní ochranu.
Právě drůbež zaznamenala během posledních šesti desetiletí nejvýraznější růst ze všech hlavních druhů masa. Celosvětová produkce masa se mezitím zvýšila z přibližně 71 milionů tun v roce 1961 na 361 milionů tun v roce 2022. Rostla také produkce mléka a vajec, ale kuřecí maso se stalo jedním z nejviditelnějších symbolů toho, jak rychle se živočišná výroba proměnila v obrovský průmyslový systém.
Dvorková delegace proto požaduje, aby se přestalo tvrdit, že člověk má kuře „občas“. Sedmnáct kilogramů na hlavu už není občas. To je dlouhodobý vztah, o němž druhá strana zjevně nebyla informována.
Jedna planeta, velmi rozdílné talíře
Slepice nicméně uznávají, že globální průměr zakrývá zásadní rozdíly. V mnoha chudších zemích nejsou maso, mléko a vejce symbolem přebytku, ale obtížně dostupným zdrojem energie, bílkovin a důležitých živin. Živočišné potraviny tam mohou být vzhledem k příjmům obyvatel výrazně dražší než v bohatých státech a jejich nedostatek může být součástí mnohem širšího problému podvýživy.
Nejvyšší nabídka živočišných potravin na osobu zůstává v Severní Americe. V subsaharské Africe se naopak dostupnost v přepočtu na člověka během desetiletí zvýšila jen málo. FAO proto správně upozorňuje, že nelze celému světu vydat stejný jídelní příkaz. Pro rodinu, která si kvalitní potravu nemůže dovolit, znamená kuře něco jiného než pro člověka, který si objedná třetí masové jídlo dne, dvě sousta ochutná a zbytek nechá odnést.
Právě bohaté země podle výzkumů citovaných ve zprávě ženou nadměrnou spotřebu živočišných produktů. Slepice tedy po krátké diskusi stáhly požadavek na celoplanetární zákaz nedělního řízku a nahradily jej cílenou výzvou směrem k lidem, kteří mají maso levné, dostupné a tak běžné, že ho přestali považovat za něco, co vůbec stojí za pozornost.
„Nežádáme, abyste jedli trávu,“ zaznělo z prostoru vedle kurníku. „Žádáme pouze vysvětlení, proč musí být náš příbuzný současně v polévce, hlavním chodu i salátu.“
Největší urážka přichází u popelnice
Samotná spotřeba není jedinou částí zprávy, která na dvorku vyvolala neklid. Přibližně čtrnáct procent suchozemských živočišných potravin se podle FAO ztratí během výroby nebo skončí jako odpad poté, co se dostane do obchodů, restaurací a domácností. Důvodem bývá nedostatečné chlazení, špatné skladování, poruchy v dodavatelském řetězci, ale také obyčejné plýtvání.
Z pohledu slepice existuje jistý rozdíl mezi tím, když ji člověk sní, a tím, když ji upeče, položí na stůl, vyfotografuje, nechá vychladnout a druhý den vyhodí, protože už nemá chuť na totéž.
V prvním případě jde alespoň o potravní řetězec. Ve druhém o velmi komplikovaný způsob, jak naplnit popelnici.
Dvorková rada proto prohlásila plýtvání masem za zvlášť závažný čin proti zdravému rozumu. Pokud už kvůli jídlu vzniká celý řetězec chovu, krmiva, vody, dopravy, porážky, zpracování a chlazení, je vyhození výsledného výrobku civilizační výkon srovnatelný s vytopením domu a následnou stížností na cenu vody.
Slepice nepožadují pietní ceremoniál před každou kuřecí tortillou. Uvítaly by však, kdyby člověk začal nakupovat množství, které skutečně sní, využíval zbytky a nepovažoval přeplněnou lednici za důkaz úspěšného hospodaření.
Kuře bylo levné, a tak ho člověk povýšil na infrastrukturu
Obliba drůbeže navíc nekončí. OECD a FAO očekávají, že právě kuřecí bude představovat přibližně 62 procent dodatečné celosvětové spotřeby masa do roku 2034. Drůbež by tehdy měla lidem dodávat zhruba 45 procent bílkovin získávaných ze všech druhů masa. Důvody jsou stále stejné: nízká cena, rychlá produkce, dobrý poměr bílkovin a tuku a nižší emise ve srovnání s produkcí červeného masa.
Člověk tedy našel řešení části problémů spojených s hovězím masem a vyřešil je tradičně: přesunul obrovské množství pozornosti na jiné zvíře.
Kuře je dnes levné, praktické, kulturně přijatelné v mnoha částech světa a snadno se přizpůsobuje průmyslovému chovu. Právě tato efektivita ale umožnila zacházet s ním jako s anonymní surovinou, která se na světě objevuje sama od sebe někde mezi chladicím boxem a fritézou.
Za každým kilogramem ovšem stále stojí živá zvířata a podmínky, v nichž byla chována. FAO mezi problémy rychle rostoucího živočišného sektoru řadí vedle emisí, spotřeby půdy a vody také špatné životní podmínky zvířat, zdravotní rizika, šíření nemocí a používání antimikrobiálních přípravků.
Kurník v této souvislosti požádal, aby slovo „efektivita“ nebylo automaticky považováno za synonymum slova „všechno je v pořádku“.
Zpráva problém popsala. Slepice hledají poslední stránku
Zpráva FAO podrobně ukazuje růst nabídky masa, nerovnost mezi regiony, ekologické dopady i nadměrnou spotřebu v bohatých zemích. Přesto přímo nedoporučuje, aby právě lidé v bohatých státech jedli masa méně. To vyvolalo kritiku některých odborníků, podle nichž dokument problém důkladně změří, ale zastaví se těsně před nejjednodušším závěrem. FAO namítá, že živočišné potraviny zůstávají důležitým zdrojem živin a že řešením mohou být také technologie, efektivnější výroba a snižování negativních dopadů.
Slepice tento diplomatický postup chápou. Také ony někdy několik minut obcházejí zrno, než se rozhodnou zobnout.
Přesto se domnívají, že u člověka, který má živočišných potravin dostatek, není snížení spotřeby nijak záhadnou nebo extremistickou myšlenkou. Nemusí se vzdát masa navždy, odjet do hor a živit se rosou. Stačí, když nebude považovat kuře za povinnou výplň každého jídla a rostlinnou stravu za trest uložený za špatné chování.
Méně masa, lepší podmínky chovu a méně odpadu nejsou tři konkurenční návrhy. Mohou fungovat současně. Člověk může jíst kuřecí méně často, zaplatit za kvalitnější původ a skutečně dojíst to, co si koupil. Slepice tento plán považují za překvapivě umírněný vzhledem k tomu, že jsou stranou, která v celé záležitosti riskuje nejvíce.
Usnesení dvorku
Po několika hodinách jednání přijala dvorková rada závěrečné stanovisko. Lidé smějí nadále konzumovat maso, pokud respektují rozdílné potřeby jednotlivých částí světa, přestanou zaměňovat hojnost za povinnost a nebudou zbytečně vyhazovat potraviny, jejichž výroba něco stála zvířata, krajinu i klima.
Slepice současně požadují, aby bylo sedmnáct kilogramů drůbežího na osobu ročně přestáno označovat za „pár lehkých jídel“. Jde o množství, které zasluhuje minimálně přiznání, že lidstvo vytvořilo z kuřete jednu ze základních provozních surovin civilizace.
Schůze byla ukončena bez dalších incidentů. Kohout vyzval přítomné, aby zůstali klidní, a poté preventivně zkontroloval bránu.
Slepice se vrátily do kurníku s jedinou otázkou, na kterou zpráva OSN neodpověděla: jestliže je lidí dvaapůlkrát více a každý z nich zároveň spotřebuje téměř šestkrát více drůbežího, není už nejvyšší čas přestat tomu říkat obliba kuřecího a začít tomu říkat globální tažení proti dvorku?
Další témata ze světa živočišné říše a zpráv s jasným názorem najdete na ŽlutáKočka.cz.
Zdroje: FAO – Drivers of supply and demand of terrestrial animal source food [1], FAO – Global meat supply quadrupled over six decades, but uneven distribution persists [2], The Guardian – Average person eats six times more chicken than in 1961, UN report finds [3], OECD–FAO Agricultural Outlook 2025–2034 – Meat [4], img ai generated
