Pan Mňau oceňuje především systém „vylezu, zkontroluju, zmizím“. Bobík se zasekl u informace, že sysel může prospat většinu roku, a žádá okamžité přezkoumání redakční pracovní doby. Paní Žofie připomíná, že sysel obecný, Spermophilus citellus, patří mezi veverkovité. Takže ano: ten malý stojící chlupáč na louce je vlastně vzdálený příbuzný veverky, jen místo stromu si zvolil díru v zemi.
Nežije na louce. Žije na krátké louce
Sysel potřebuje otevřenou krajinu s nízkou vegetací. Step, pastvina, pravidelně sečená plocha, někdy letiště, golfové hřiště nebo jiný travnatý prostor, kde tráva nepřeroste do výšky, přes kterou není vidět. To není estetická preference.
Sysel je malý a kolem něj žijí predátoři, kteří by ho velmi rádi zahrnuli do jídelníčku. Potřebuje tedy dobře vidět okolí a rychle se dostat do nory. Jakmile krajina zaroste vysokou vegetací nebo křovinami, jeho bezpečnostní systém začne selhávat.
A právě tady člověk udělal syslovi jednu z největších historických medvědích služeb. Když zmizela tradiční pastva, krátké meze a mozaika pravidelně udržovaných travnatých ploch, zmizelo s nimi i prostředí, které syslovi vyhovovalo.
Pan Mňau konstatuje, že někdy opravdu nestačí chránit zvíře. Musíte chránit i jeho představu o tom, jak má vypadat trávník.
Nory nejsou díry. Jsou to podzemní nemovitosti
Sysel tráví obrovskou část života pod zemí. Vyhrabává si systém nor, které slouží jako úkryt před predátory, místo pro odpočinek, rozmnožování a samozřejmě zimní ložnice.
Jednotlivé systémy mohou mít více vstupů a různé funkční části. Důležité ale je, že sysel nežije v nějakém obřím společném podzemním paneláku, kde všichni spí v jedné místnosti. V kolonii žije mnoho syslů vedle sebe, ale každý má vlastní nory a vlastní prostor.
Navenek tedy působí společensky, protože na jedné louce vidíte spoustu jedinců. Pod zemí je to ovšem spíš satelitní městečko než studentská kolej. Bobík to označuje za ideální kompromis: sousedé jsou poblíž, ale nikdo vám neleze do pelíšku. Pan Mňau poprvé bez výhrad souhlasí.
Stoupne si na zadní a zapne radar
Nejikoničtější syslí póza má praktický důvod. Když se postaví na zadní, získá lepší výhled nad okolní trávu a může rychleji zahlédnout predátora. A když ho zahlédne, nastupuje hlas.
Syslové používají varovné zvuky, kterými upozorňují okolní jedince na nebezpečí. Kolonie tak není jen skupina zvířat, která shodou okolností žije vedle sebe. Přítomnost dalších syslů znamená také více očí a uší, které kontrolují prostor.
Vypadá to roztomile. Ve skutečnosti sledujete velmi praktický systém včasného varování. Jeden sysel uvidí problém. Oznámí ho. A celá louka během několika sekund zmizí pod zem. Redakce připouští, že některé krizové štáby by mohly závidět.
Osm měsíců spánku. Bobík okamžitě podává žádost o přeřazení
Teď přichází část, která způsobila v redakci personální nepokoje. Sysel obecný patří mezi největší české spáče. Hibernací může strávit až osm měsíců v roce. Někteří jedinci se ukládají ke spánku už během léta a z nor se znovu objevují až následující jaro. A to není obyčejné „dám si dlouhého šlofíka“.
Při hibernaci dramaticky klesá metabolismus, dech i srdeční frekvence a tělesná teplota může klesnout jen na několik stupňů nad nulou. Sysel tak výrazně sníží energetické nároky a dlouhé měsíce přežívá z tukových zásob, které si před zimou vytvořil.
Před hibernací může tuk představovat značnou část jeho hmotnosti. Jinými slovy: sysel se na podzim pořádně vykrmí, zavře dveře a několik měsíců nepřijímá hovory. Bobík stojí na stole s transparentem. Pan Mňau ho upozorňuje, že předpokladem hibernace není jen vykrmení. Bobík protest stahuje, ale pouze dočasně.
Žádná spíž plná oříšků. Tuk si nese rovnou na sobě
U sysla obecného je klíčová právě tělesná zásoba tuku. Na rozdíl od zvířat, která si před zimou systematicky skladují potravu, potřebuje před hibernací uložit dost energie přímo do těla.
Během aktivního období proto musí stihnout skoro všechno. Najíst se, rozmnožit se, vychovat mláďata, opravit nory, hlídat predátory a připravit tělo na další několik měsíců dlouhou pauzu. Aktivní část roku je tedy překvapivě krátká a intenzivní. Člověk vidí sysla sedícího na louce a říká si, že vypadá klidně. Sysel má mezitím v kalendáři: život – duben až srpen, zbytek automatická odpověď.
Vegetarián? Většinou. Ale žádné přísahy neskládal
Sysel se živí hlavně rostlinnou potravou. Jí semena, květy, zelené části rostlin a další dostupnou vegetaci. Jenže není striktní vegetarián a může si přilepšit hmyzem, vejci nebo jinou drobnou živočišnou potravou.
To je opět typická příroda, která odmítá naše krásné tabulky. Člověk by rád napsal „býložravec“. Sysel mezitím najde brouka. A odborná klasifikace se musí trochu nadechnout. Jeho jídelníček se mění podle sezóny a toho, co prostředí nabízí. Nejdůležitější je dostatek energie, protože hibernace nepočká na to, jestli letos dobře dozrála oblíbená rostlina.
Jedno léto, jedna šance na děti
Rozmnožování syslů je svázané s jejich krátkým aktivním obdobím. Páření přichází po probuzení z hibernace a samice obvykle rodí jeden vrh za rok. Mláďata se narodí v noře, kde jsou zpočátku zcela závislá na matce.
Jakmile se začnou objevovat nad zemí, mají před sebou poměrně tvrdý úkol: během několika měsíců se naučit fungovat, přežít predátory a vytvořit dostatečné energetické zásoby na svou první zimu.
Žádný dlouhý přechod do dospělosti. Jaro: narodíte se. Léto: naučíte se všechno. Podzim: dobrou noc. Paní Žofie označuje tento životní harmonogram za velmi úsporný.
Z nepřítele zemědělců se stal chráněný vzácný soused
A tady se syslí příběh dramaticky otočí. Sysel býval v české krajině mnohem běžnější. Dokonce byl v minulosti považován za škůdce a lidé ho cíleně hubili. Jenže během 20. století začala jeho populace prudce klesat. Změnila se zemědělská krajina, mizely nízké travnaté plochy, ubývala pastva, pole se scelovala a jednotlivé populace zůstávaly izolované.
Z kdysi běžného hlodavce se tak stal kriticky ohrožený druh v Česku. AOPK proto koordinuje jeho záchranný program, který zahrnuje údržbu lokalit, monitoring, podporu existujících populací i vypouštění zvířat na vhodná místa.
To je mimochodem krásně absurdní historický oblouk. Nejdřív člověk řešil, jak se sysla zbavit. Pak změnil krajinu tak účinně, že se ho téměř zbavil. A teď řeší, jak ho dostat zpátky. Pan Mňau označuje tento postup za „velmi lidský projektový management“.
Letiště jako rezervace? Sysel nemá předsudky
Protože sysel potřebuje krátkou trávu, našel některé z posledních vhodných podmínek i na místech, která člověk původně rozhodně neprojektoval jako přírodní rezervace. Třeba na letištích.
Pravidelně sečené travnaté plochy mohou syslům poskytovat přesně ten typ prostředí, který jim jinde chybí. Podobně mohou fungovat některá golfová hřiště, kempy nebo další udržované travnaté areály.
Z hlediska sysla je úplně jedno, jestli člověk plochu seká kvůli letadlům, golfistům nebo krajinářské estetice. Nízká tráva je nízká tráva. Příroda opravdu nečte územní plán.
V Česku pořád rozhodně nemá vyhráno
Poslední dostupná podrobná čísla AOPK ukazují, že v roce 2024 byl výskyt sysla potvrzen na čtyřiceti českých lokalitách a celková populace byla odhadována přibližně na 5 860 jedinců. Mezi jednotlivými koloniemi ale byly obrovské rozdíly a celkový dlouhodobý trend byl hodnocen jako stagnující až mírně negativní. To není populace, u které si můžeme říct „hotovo, zachráněno“.
Jednotlivé kolonie jsou malé a navzájem izolované. Extrémní počasí, nevhodné hospodaření, predace nebo pouhá smůla mohou mít na malou lokalitu výrazný dopad. Zoo Praha například pomáhá s odchovem a návratem syslů do krajiny a od roku 2024 rozvíjí novou populaci také na Dívčích hradech.
Takže jestli někde na krátké louce zahlédnete malou hlavu vykukující z díry, není to jen roztomilá pohlednice. Je to jeden z obyvatel krajiny, kterého jsme málem nechali zmizet.
Redakční verdikt
Sysel obecný je přesně ten typ zvířete, u kterého velikost vůbec neodpovídá zajímavosti životopisu. Je to stepní hlodavec, který potřebuje krátkou trávu, provozuje vlastní podzemní nemovitosti, varuje sousedy před predátory a většinu roku stráví v metabolickém útlumu, při němž jeho tělesná teplota klesne téměř k teplotě okolí.
A přitom jeho největší problém není zima ani nedostatek pracovního nasazení. Je to krajina, kterou jsme přestavěli tak, že v ní pro něj zůstalo příliš málo místa.
Pan Mňau oceňuje individuální bydlení a schopnost zmizet na několik měsíců bez vysvětlování. Bobík dál studuje podmínky hibernace a hledá skulinu v pracovní smlouvě. Paní Žofie připomíná, že záchrana sysla není jen otázkou přenesení několika zvířat jinam, ale hlavně udržování krajiny, ve které mohou dlouhodobě žít.
A redakce uzavírá: sysel není tlustší myš, která stojí na zadních kvůli fotografům. Je to malý stepní specialista, jehož svět musí být krátký, přehledný a pravidelně sečený. Když mu ho necháme zarůst, může si osmiměsíční spánek jednou protáhnout natrvalo. A to už by nebyla hibernace.
Redakční tečka: Při přípravě tohoto profilu Bobík oficiálně požádal o zavedení osmiměsíčního zimního spánku pro zaměstnance redakce. Pan Mňau žádost zamítl s vysvětlením, že sysel před hibernací vytvoří tukovou zásobu a potom osm měsíců nic nesní. Bobík zvládl zatím pouze první polovinu podmínky. Žádost byla stažena.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další témata ze světa živočišné říše a zpráv s jasným názorem najdete na ŽlutáKočka.cz.
Zdroje: Zoo Praha – Sysel obecný [1], Agentura ochrany přírody a krajiny ČR – Ročenka AOPK ČR 2024 [2], AOPK ČR – Sysel obecný a fragmentace krajiny [3], Zoo Praha – Pomáháme jim přežít 2025, obnova populace sysla obecného [4], img ai generated
