Jsou stylové, absurdní a tak roztomilé, že vám hrozí vážná nehoda roztomilostí. Zapomeňte na diáře – teď je čas na to nejdůležitější: na nás!
Pondělí. To slovo má větší sílu než budík, káva i prokrastinace dohromady. A zatímco většina lidí v tento den bojuje s realitou, kočky to řeší po svém – spí, vše ignorují a vypadají přitom naprosto božsky.
Takže než se pustíte do další porady, emailu nebo tabulky, nadechněte se. Tady přichází 10 důvodů, proč je svět s kočkami lepší.
Digitální romantika po kočičím způsobu
„Sedím před obrazovkou a dívám se do očí někoho, kdo mě snad nikdy zcela nepochopí — algoritmu. Nabízí mi reklamy na granule, které už mám, a videa, která jsem sám inspiroval. Na celém tomto digitálním konceptu mně nejvíc fascinuje ta lidská víra, že jim obrazovka rozumí. Já na ni koukám jen proto, že se v ní občas odrážím. A víte co? To je ten pohled stojí za všechny lajky světa.“
Jemná práce a ještě jemnější ego
„Říká se, že trpělivost je ctnost. Já tomu říkám nutné zlo mezi dvěma předeními. Trefit se jazykem do ouška jehlového? Lidé by to zřejmě nazvali zázrakem, já tomu říkám úterý. A když se nit konečně povede, zavřu oči a užívám si ten pocit triumfu, který vy prožíváte jen po třech kávách a jednom lajku od ex. Perfekcionismus není volba, je to diagnóza… s chlupy.“
Osobnost v plášti z deky
„Někdo vidí kočku v ručníku. Já vidím duchovní bytost, která právě dosáhla osvícení — a ještě k tomu ladí s interiérem. Ticho, klid, teplo a přikrývka, která šustí jako sliby po rande z Tindru. Není to převlek, je to manifest komfortu. Kdybych byl náboženství, tohle by byl můj hábit.“
Když máš meeting se sebou samotnou
„Říkají, že sebevědomí pramení zevnitř. Omyl. Pramení z natáček, perel a vědomí, že na světě není nikdo, kdo by to zvládl lépe než ty. Tohle není outfit — to je manifest. Každý má své rituály: někdo pije zelené smoothie, já ladím objem ve vousech. A pokud si myslíte, že je to přehnané, pak jste zjevně nikdy nezažili moc dobré kočičí nálady.“
Dokument o jiných tvorech (kteří taky jen leží)
„Sedím, dívám se a přemýšlím. Na obrazovce tvor, který celé dny polehává, válí se na kamenech a občas se líně pohne. Fascinující… tolik evoluce, a přesto jsme si tak podobní. Jen jeden z nás má přístup k dálkovému ovladači a druhý ke smetaně. Hádejte, kdo z nás je šťastnější.“
Řidič bez papírů, ale s přehledem
„Říkáte si, že jsem moc malý na řízení? Omyl. Já jen nejsem zatížený lidským pojetím dopravních předpisů. Vím, kam jedu — kamkoliv, kde voní tuňák a nehrozí koupel. Když sedím za volantem, neřídím auto, ale osud. A pokud to někdy vypadá, že se bojím? To není strach. To je čistý respekt k vlastní dokonalosti.“
Malý mistr soustředění
„Říkáte, že nic nedělám. Já tomu říkám přítomnost. Každý sval, každý vousík je v dokonalé rovnováze s vesmírem a miskou, která se plní jen tehdy, když se na ni díváš dost intenzivně. Klid je moje superschopnost, ticho moje zbraň. A jestli se ptáte, o čem přemýšlím — o ničem. Proto vypadám tak moudře.“
Existenciální tulení
„Ležím, dívám se do prázdna a přemýšlím o smyslu života. A pak si vzpomenu, že jsem kočka. Smyslem života je ležet, dýchat a občas se tvářit, že rozumím poezii. Ten pohled? To není smutek, to je hluboké uvědomění, že i když mě hladíš, stejně si to vykládám jako poctu, ne lásku.“
A to by, milí humanoidi, pro dnešek stačilo. Viděli jste deset důkazů, že kočky jsou vesmírný dar a my kocouři jsme jejich PR oddělení.
Pokud se vám ani po téhle dávce kočičí krásy nezvedla nálada, možná jste prostě jen unavení z vlastního druhu. Ale nezoufejte — Pan Mňau je tu, aby vám připomněl, že štěstí se neměří výplatou, ale počtem předení za den.
Tak si dejte šlofíka, protáhněte záda a zkuste dnešek přežít s kočičí grácií. A nezapomeňte: i pondělí je snesitelné, když máte chlupatého terapeuta, co neodpovídá na maily.
