Muž má místnost plnou elektrických vláčků, šest grilů pro různé druhy ohně, dvacet rybářských prutů a garáž, do které se kvůli jeho koníčku nevejde automobil. To není blázen. To je člověk s vášní.
Kočičí redakce po důkladném přezkoumání obou případů žádá vysvětlení metodiky. Pan Mňau zároveň nařídil kontrolu všech diagnóz, které byly v posledních sto padesáti letech stanoveny ženám pouze na základě počtu misek v kuchyni.
Tři kočky stačí k diagnóze, dvacet prutů k obdivu
Stereotyp „bláznivé kočičí ženské“ je překvapivě přesný pouze v jedné věci: většinou skutečně míří na ženu. Ne na člověka, který nezvládá péči o zvířata. Ne na domácnost, kde kočky strádají. Ne na konkrétní problém. Stačí žena, několik koček a podezřele malý zájem o to, co si o jejím životě myslí okolí.
Klasická postava je podle kulturního scénáře svobodná, bezdětná, středního věku, osamělá a poněkud nevyzpytatelná. Kočky v této konstrukci nejsou domácí zvířata. Jsou důkazní materiál. Jedna kočka je ještě společnice, dvě už vyvolávají otázky a u třetí začíná veřejnost hledat dokumentaci k duševnímu stavu majitelky.
Přitom skutečné hromadění zvířat se neposuzuje podle magického čísla. Rozhodující je, zda člověk zvládá zvířatům zajistit potravu, čisté prostředí, prostor a veterinární péči. Samotný vyšší počet zvířat automaticky neznamená problém. Jinými slovy: tři zdravé kočky v čistém bytě nejsou psychiatrická diagnóza, i když se člověk na seznamce tváří, že právě objevil uzavřené oddělení.
Redakce proto navrhuje jednoduchou změnu pravidel. Než bude žena s kočkami označena za bláznivou, bude nutné prověřit také sklep hodnotitele, jeho sbírku vrtaček, počet nerozbalených sportovních potřeb a důvod, proč vlastní čtyři zařízení určená výhradně k přípravě masa pod širým nebem.
Sedm set koček není šílenství. To už je státní správa
Pokud chce veřejnost vidět skutečně mimořádný počet koček, může se podívat na příběh Lyney Lattanzio. V Kalifornii vybudovala rozsáhlý bezklecový útulek The Cat House on the Kings, kde dnes žije přibližně sedm set koček. Za více než tři desetiletí prošlo její péčí kolem 44 tisíc zvířat. Pro financování projektu prodala sportovní Mercedes i diamantový snubní prsten.
To už samozřejmě není běžné domácí soužití. Je to logistická velmoc, která každý týden řeší stovky kilogramů krmiva a steliva, tisíce konzerv, veterinární péči, praní, úklid a odpad. Areál má specializované budovy, zdravotnické zázemí i prostory pro starší kočky. Zvířata tam mohou zůstat celý život, hlavním cílem je však hledat jim nové domovy.
Nazvat Lattanzio jednoduše „bláznivou kočičí ženskou“ je pohodlnější než přiznat, co skutečně dělá. Řídí zařízení pro stovky živých tvorů, shání peníze, zaměstnance a veterináře, udržuje rozsáhlý areál a řeší provoz, který by většinu posměváčků porazil ještě před druhým čištěním záchodů.
Kdyby stejný výkon předváděl muž v čele technologické firmy, říkalo by se mu vizionář. Protože jde o ženu, kočky a každodenní péči, existuje stále pokušení celé úsilí zredukovat na podivínství s chlupy.
Kočky žádají, aby se o budoucích posudcích rozhodovalo až poté, co hodnotitel úspěšně rozdělí tisíc konzerv, podá léky nemocnému kocourovi a uklidí místnost po třiceti koťatech. Kdo se nedostaví, ztrácí právo používat slovo „šílená“ nejméně na pět let.
Problém možná nikdy nebyl v kočkách
Spojení žen a koček má dlouhou historii. Obě byly obdivovány, obě byly podezřelé a obě měly opakovaně problém s tím, že odmítaly poslušně zaujmout přidělené místo.
Kočka není zmenšený pes. Nepovažuje automaticky každého příchozího za nového nejlepšího přítele, nevykonává příkazy jen proto, že je někdo vyslovil hlasitěji, a kontakt nabízí podle vlastních podmínek. Důvěru si vybírá. Náklonnost nedodává jako veřejnou službu. Když se jí člověk nelíbí, nepořádá tiskovou konferenci. Prostě odejde.
Některé společnosti podobné vlastnosti oceňovaly. Jindy se z kočky stal symbol čarodějnictví, nebezpečí a ženy, která se vymyká kontrole. Postava osamělé ženy s kočkou se postupně usadila v kultuře jako snadno čitelná karikatura: nepotřebuje manžela, nežije podle očekávaného scénáře a navíc sdílí domácnost se zvířetem, které se rovněž odmítá podřizovat.
Odborná práce publikovaná v časopise Hypatia popisuje, jak je péče o kočky výrazně spojována se ženami a zároveň společensky znehodnocována. Ženy tvoří velkou část lidí, kteří vykonávají každodenní práci v útulcích, přesto bývá jejich činnost shazována právě nálepkou „crazy cat lady“. Autorka zaznamenala, že stejný stereotyp byl používán i proti ženám, které odborně organizovaly kastrace, zdravotní péči a fungování kočičích kolonií.
Člověk tedy nemusí být blázen. Stačí, aby dělal náročnou pečující práci, kterou okolí nechce považovat za dostatečně důležitou.
Kočka není náhradní muž. V některých směnách má lepší výsledky
Další oblíbenou představou je, že žena žije s kočkami pouze proto, že nezískala partnera. Kočka má údajně zaplnit prázdné místo po muži, který se z neznámých důvodů nedostavil. Samotná možnost, že žena chtěla kočku a u partnerského kandidáta zatím neobjevila srovnatelnou přidanou hodnotu, se do tradičního výkladu nevešla.
V původním příběhu popisuje Liz Richter zkušenost ze seznamovacích aplikací: jakmile zmínila své tři kočky, někteří muži komunikaci ukončili. Nešlo o sedm set zvířat, poškozený byt ani veterinární katastrofu. Šlo o tři kočky, které existovaly dříve, než se neznámý muž rozhodl přejet prstem doprava.
Kočičí redakce toto chování respektuje. Seznamovací aplikace slouží k výběru kompatibilních partnerů a muž, kterého vyděsí tři misky, poskytl užitečnou informaci dříve, než bylo nutné rezervovat stůl v restauraci.
Kočky navíc nevstupují do lidských životů jen jako dekorace. Výzkumy vztahů mezi lidmi a kočkami ukazují, že kočky vytvářejí s lidmi blízké sociální vazby a mohou pro ně představovat společnost, emoční podporu i stabilní prvek každodenního života. Samotná podoba vztahu se liší podle člověka i konkrétní kočky, ale představa chladného zvířete, které člověka pouze toleruje kvůli otvíráku na konzervy, je příliš jednoduchá.
Ženy také podle pozorování častěji sestupují při kontaktu ke kočce na zem a komunikují s ní na její úrovni. Častěji na kočky mluví a kočky jim častěji odpovídají. Nejspíš nejde o mystické ženské spojení s kočičí duší. Možná jen zjistily, že vztah funguje lépe, když jeden účastník nestojí nad druhým a nečeká okamžitou poslušnost.
Tato metoda mimochodem vykazuje určitý potenciál i mimo vztahy se zvířaty.
Muž zachraňuje kočky. Internet mu udělí značku
Zvlášť zajímavé je porovnání reakcí na ženy a muže, kteří mají ke kočkám silný vztah. Muž milující kočky se v posledních letech může stát „cat guyem“, tvůrcem obsahu, zachráncem nebo sympatickým důkazem, že pravá mužnost unese i kotě.
Chris Poole, známý jako Cat Man Chris, má několik vlastních koček a pravidelně krmí desítky dalších ve venkovních koloniích. Jeho veřejný obraz je postavený na záchraně zvířat a na hrdém přijetí role kočičího služebníka. Sám v rozhovoru popisoval, že od okolí prakticky nezažil výrazné odmítání kvůli tomu, že je muž a věnuje život kočkám. Ženy se stejným zaměřením mezitím dál dostávají komentáře o osamělosti, sociálních problémech a používání zvířat jako citové berličky.
Redakce mu úspěch přeje. Pouze žádá, aby byl stejný metr zpřístupněn také ženám.
Jestliže je muž se šesti kočkami laskavý zachránce, žena se třemi nemůže být automaticky společenská havárie. Jestliže muž, který denně objíždí kočičí kolonie, získá obdiv za oddanost, žena provozující útulek si zaslouží něco přesnějšího než kreslenou postavu s rozcuchanými vlasy.
Největší problém stereotypu není v tom, že si dělá legraci z koček. Kočky přežily horší věci a lidské názory tradičně nepovažují za směrodatné. Problém je, že z ženské péče, samostatnosti a odmítnutí běžného životního scénáře vyrábí poruchu.
Nová diagnostická pravidla kočičí redakce
Po dlouhém jednání přijala redakce novou metodiku. Počet koček už nebude sloužit k hodnocení duševního stavu člověka. Posuzovat se bude kvalita péče, zdraví zvířat, čistota prostředí, finanční možnosti domácnosti a schopnost majitele rozpoznat, že čtvrtá kočka potřebuje veterináře, nikoli duchovní energii z internetu.
Zohledněna bude rovněž situace hodnotitele. Osoba vlastnící více než deset prakticky totožných rybářských prutů, tři nepojízdné motocykly nebo speciální lednici pouze na marinování masa nesmí cizí zájmy označit za přehnané bez předchozího písemného odůvodnění.
Označení „bláznivá kočičí ženská“ redakce úplně nezakazuje. Ženy si ho mohou ponechat jako čestný titul, pokud jim připadá zábavný. Okolí jej smí použít pouze po vyčištění všech kočičích toalet a doložení, že jeho vlastní koníčky zabírají méně prostoru než jedno běžné škrabadlo.
Pan Mňau uzavřel případ s tím, že žena se třemi kočkami nemusí být osamělá, nešťastná ani šílená. Možná jen zpřísnila podmínky vstupu do domácnosti.
Kočky rozhodnutí jednomyslně schválily. Muži s vláčky, grily a rybářskými pruty se mohou odvolat, jakmile vysvětlí metodiku.
Další témata ze světa živočišné říše a zpráv s jasným názorem najdete na ŽlutáKočka.cz.
Zdroje: The Guardian – Cat ladies aren’t that ‘crazy’ after all: the social science behind the stereotype [1], Hypatia – Feline Entanglements: Feminist Interspecies Care and Solidarity in a Post-Pandemic World [2], Animals – The Mechanics of Social Interactions Between Cats and Their Owners [3], ASPCA – Animal Hoarding [4], Animals – My Cat and Me: A Study of Cat Owner Perceptions of Their Bond and Relationship [5], img ai generated
