Buď byl pandí rodokmen mnohem pestřejší, než jsme si mysleli, nebo bulharské pandy jednoho léta odjely na poznávací zájezd do Číny, snědly všechny paštiky, koláče i zásoby od babičky a v okamžiku krajní nouze se pustily do bambusu, protože jeho zelená barva vzdáleně připomínala tarator. Redakce po důkladném zvážení ponechává obě hypotézy ve hře.
Oficiální vědecká verze říká, že přibližně před šesti miliony let žil na území dnešního Bulharska pandí příbuzný pojmenovaný Agriarctos nikolovi. Známe ho zatím ze dvou fosilních zubů, které byly nalezeny v uhelných sedimentech a už v sedmdesátých letech uloženy do sbírek bulharského Národního přírodovědného muzea. Teprve mnohem později vědci poznali, že patří dosud nepopsanému druhu z pandí vývojové linie.
Jeho zuby nebyly tak robustní jako chrup dnešní pandy velké, která musí většinu dne drtit tvrdé bambusové stonky. Dávný evropský příbuzný se proto pravděpodobně živil měkčí rostlinnou potravou a obýval vlhké zalesněné prostředí nebo bažinatý les. Nebyl přímým předkem dnešních pand a vědci si nejsou jistí ani tím, zda klíčové části pandího rodokmenu vznikly v Evropě, nebo v Asii.
To je samozřejmě vědecky odpovědné.
Redakčně však zůstává nevysvětlena zásadní otázka: proč evropská větev zmizela a všechny současné pandy zůstaly v Číně?
Pan Mňau proto otevřel spis s krycím názvem Operace Tarator.
Výlet měl trvat čtrnáct dní, maximálně jedno geologické období
Podle redakční rekonstrukce žily evropské pandy v severozápadním Bulharsku poměrně spokojeně. Měly vlhký les, měkkou vegetaci a chrup, který nebyl nucen každý den dokazovat, že umí zpracovat stavební materiál.
Potom jedna panda přišla s nápadem: „Co kdybychom se letos podívaly do Číny?“ Ostatní se zeptaly, jak je to daleko. „Kousek na východ.“ Nikdo neměl mapu dostatečně velkou na to, aby odhalil rozsah této lži.
Výprava proto vyrazila s přesvědčením, že jde o krátký poznávací zájezd. Babička zabalila paštiky, koláče, něco měkkého na cestu a dostatek jídla pro případ, že by se návrat zpozdil o několik dní.
Nezapočítala však tři věci: vzdálenost, pandí apetit a rychlost skupiny, která po každých dvou kilometrech potřebuje čtyřhodinovou přestávku.
Paštiky padly první. Koláče vydržely o něco déle
Cestovní zásoby začaly mizet ještě dřív, než pandy opustily širší oblast Balkánu. První paštika byla otevřena „jen na ochutnání“. Druhá proto, že první už byla otevřená. Třetí údajně nesla známky poškození obalu. K večeru nezbyla žádná.
Koláče měly vydržet až do cíle. Jeden však bylo nutné sníst k snídani, druhý k obědu a třetí během porady o tom, proč mizí koláče rychleji, než se předpokládalo. Poslední kus padl někde cestou na východ. Následovala krátká minuta ticha a dlouhá porada, při níž byla babička zpětně kritizována za nedostatečně strategické balení.
Bobík po prostudování spisu upozornil, že při rozumném přídělovém systému mohly zásoby vydržet déle. Pan Mňau mu připomněl, že nikdy nepřežil ani cestu autem delší než dvě hodiny bez otevření svačiny.
V Číně čekal bambus. Tarator nikde
Když pandy konečně dorazily do Číny, byly unavené, hladové a příliš daleko od domova na to, aby připustily, že celý výlet nebyl dobře promyšlený.
Kolem rostl bambus. Hodně bambusu. V podstatě nepříjemně mnoho bambusu pro někoho, kdo právě snědl poslední koláč a očekává příchod normálního občerstvení.
Jedna panda se na zelené stonky dlouze zadívala. „Barvou to trochu připomíná tarator.“ Druhá si ukousla. „Tarator nemá třísky.“ Třetí namítla, že bez jogurtu, okurky, česneku, kopru a vlašských ořechů jde o velmi volnou interpretaci receptu. Čtvrtá už žvýkala, protože návrat do Bulharska by znamenal přiznat, že původní plán neměl rezervaci, itinerář ani dostatek paštiky. A tak podle redakce vznikla bambusová specializace.
Nikoli jako triumf evolučního přizpůsobení, ale jako šest milionů let trvající neochota uznat, že zelená barva ještě nedělá tarator.
Panda jí celý den, protože stále hledá okurku
Dnešní panda velká získává z bambusu relativně málo energie a musí ho proto zkonzumovat obrovské množství. Přes přechod k téměř výhradně rostlinné stravě si navíc zachovala trávicí soustavu typickou spíše pro masožravé medvědy než pro specializované býložravce. Proto tráví značnou část dne jídlem a šetří energií všude, kde je to možné.
Věda tomu říká adaptace na málo výživnou potravu. Redakce má jiné vysvětlení. Panda vezme bambusový stvol, ukousne a zjistí, že v něm znovu není jogurt. Vezme další. Ani tam. Třetí stvol stále neobsahuje česnek. Čtvrtý selže v oblasti kopru.
Po několika hodinách se dostaví únava, ale také přesvědčení, že další kus už by mohl chutnat správně. Nechutná. Proto panda jí dál. Její slavná potravní specializace tak možná není jen otázkou energetického rozpočtu. Je to rodinné gastronomické pátrání po receptu, který byl cestou ztracen.
Zuby dokazují, že původní catering vypadal jinak
Agriarctos nikolovi byl podle vědců přibližně stejně velký jako dnešní panda velká nebo o něco menší. Stavba jeho zubů odpovídala převážně rostlinné stravě, ale hroty a sklovina nebyly uzpůsobené k drcení tvrdých dřevnatých stonků v takové míře jako u moderní pandy. Pravděpodobně si vybíral měkčí vegetaci, i když z dvojice zubů samozřejmě nelze sestavit přesný týdenní jídelníček.
Tento detail je pro Operaci Tarator zásadní.
Evropské pandy zřejmě nebyly od narození odsouzeny ke žvýkání něčeho, co lze zároveň použít jako tyč, plot nebo lehké lešení. Jejich stravovací tradice mohla být mnohem příjemnější.
Měkké listy. Šťavnaté rostliny. Možná ovoce. A podle nepotvrzené redakční výpovědi také pravidelná dodávka paštik od babičky.
Když tedy dnešní panda drží tvrdý bambus a tváří se, jako by přemýšlela nad všemi špatnými rozhodnutími svých předků, nemusí jít jen o lidské promítání emocí do zvířete. Možná si skutečně říká: „Měli jsme zůstat v Bulharsku.“
Návrat se odkládal každý rok
Proč se pandy jednoduše nevrátily? Tuto otázku klade člověk, který nikdy neodkládal odjezd z dovolené proto, že právě prší, je příliš horko, je třeba ještě koupit suvenýr nebo se dnes necítí na dlouhou cestu.
První rok pandy tvrdily, že si potřebují odpočinout. Druhý rok čekaly na lepší počasí. Třetí rok jedna z nich ztratila orientaci. Čtvrtý rok přišla mláďata. Pátý rok už bylo trapné přiznat, že nikdo přesně neví, kudy zpět. Potom se z dočasného pobytu stala tradice, z tradice identita a z bambusu národní catering celé pandí rodiny.
Když se někdo po několika generacích zeptal, zda pocházejí z Evropy, odpověď zněla: „My jsme tady vždycky.“ To není lež. To je rodinná paměť po velmi dlouhé dovolené.
Evropská větev mezitím zavřela pobočku
Skutečná věda nabízí méně veselý konec. Agriarctos nikolovi mohl patřit mezi poslední pandí příbuzné žijící v Evropě. Na konci miocénu se klima v jižní Evropě měnilo, prostředí vysychalo a vlhké lesy ustupovaly. Pro tvory navázané na podobný biotop to mohlo znamenat ztrátu potravy i životního prostoru.
Evropské pandy tedy nemusely odjet hromadně na výlet. Jejich větev mohla jednoduše vyhynout, zatímco příbuzné linie v Asii pokračovaly jinou cestou.
Redakce tuto možnost respektuje.
Současně však upozorňuje, že klimatická změna nevylučuje špatně naplánovanou dovolenou. Může jít o dvě paralelní události, které se v rodinném vyprávění slily do jediné věty: „Doma už to nebylo ono, tak jsme zůstali v Číně.“
Odkud pandy skutečně pocházejí, stále není úplně jasno
Rodokmen pandovitých medvědů není jednoduchá přímka vedoucí od jednoho dávného druhu k dnešní pandě velké. Fosilní příbuzní byli nalezeni v Evropě i v Asii a jednotlivé větve se obtížně propojují, protože často známe jen úlomky čelistí nebo několik zubů.
Autoři bulharské studie připouštějí, že časné části pandí linie mohly vzniknout v Evropě a později se šířit do Asie. Stejně tak ale nelze vyloučit asijský původ a následné rozšíření jedné vedlejší větve na západ. Agriarctos nikolovi nebyl označen za přímého předka dnešní pandy, ale za blízkého příbuzného z jedné z vyhynulých linií.
Věda tedy říká: „Máme několik možných scénářů a potřebujeme další fosilie.“ Redakce říká: „Předložte cestovní doklady a seznam původních zásob.“ Obě vyšetřování mohou pokračovat současně.
Dnešní panda převzala celou rodinnou značku
Protože evropské větve zmizely, současná panda velká zůstala jediným žijícím zástupcem své evoluční linie. Postupně tak získala úplnou kontrolu nad slovem „panda“. Když člověk slyší panda, představí si Čínu. Černobílou srst. Bambus. Sedícího medvěda, který vypadá, že se každou chvíli někam překulí.
Nikdo si nepředstaví dávného bulharského příbuzného v bažinatém lese, jak ukusuje měkkou vegetaci a odmítá jídlo, které by bylo potřeba před konzumací opracovat pilou.
Dnešní panda tedy nevyhrála jen boj o přežití. Vyhrála marketing. Převzala logo, občerstvení i právo zpětně určovat, jak si lidstvo představuje všechny dávné příbuzné. Pan Mňau tuto situaci označil za nepřátelské převzetí rodinné identity bambusovou pobočkou.
Taratorová hypotéza vysvětluje i zbarvení
Redakce samozřejmě prověřila také otázku, zda černobílý kožich nějak souvisí s bulharským původem výpravy. Nesouvisí. Ale na dobré rekonstrukci není nutné vyřešit úplně všechno.
Černá mohla být přijata jako výraz smutku nad posledním snědeným koláčem. Bílá jako vzpomínka na jogurt, který v bambusu nikdy nebyl. Zelená se přesunula do jídelníčku.
Jde o dokonale uzavřený vizuální systém, který věda zatím z nepochopitelných důvodů nezařadila mezi hlavní hypotézy evoluce pandího vzhledu.
Paní Žofie po konzultaci připomněla, že dobrý vtip a fylogenetická analýza nejsou totéž. Redakce jí poděkovala a zařadila poznámku drobným písmem.
Bobík připravil pokus s náhradním taratorem
Aby redakce zjistila, zda bambus skutečně může být zaměněn za tarator, navrhl Bobík praktický experiment. Na stůl položil: jednu bambusovou tyč, jednu okurku, misku bílého jogurtu, kopr, česnek, vlašské ořechy a paštiku pro případ, že by se pokus nepovedl.
Výsledek byl jednoznačný.
Bambus připomínal tarator pouze barvou a ani tu ne vždy přesně. Chuťově, konzistencí i schopností vejít se do polévkové misky selhal. Paštika zmizela ještě před zahájením testu. Bobík byl z další práce vyloučen.
Pan Mňau nicméně uzavřel, že právě výrazný rozdíl mezi bambusem a taratorem podporuje teorii dlouhodobého pandího zklamání.
Kdyby totiž náhrada fungovala, pandy by při jídle nevypadaly, jako by právě zjistily cenu zpáteční jízdenky.
Redakční verdikt
V Evropě skutečně žili dávní příbuzní pandy velké. Agriarctos nikolovi obýval před přibližně šesti miliony let oblast dnešního Bulharska, pravděpodobně žil ve vlhkém lese a podle stavby zubů se živil měkčími rostlinami než dnešní bambusový specialista.
Nebylo však prokázáno, že by šlo o přímého předka moderních pand, ani že se právě tato bulharská populace vydala na východ a založila současnou čínskou větev.
To je vědecký stav případu.
Redakční rekonstrukce zní následovně: Bulharské pandy odjely na dovolenou. Babička jim zabalila paštiky a koláče. Zásoby došly. Mapa se ztratila. Návrat byl každý rok odložen. A bambus se stal základní potravinou, protože byl zelený a někdo v okamžiku krajní nostalgie vyslovil slovo tarator.
Od té doby panda celý den žvýká stvoly a hledá chuť okurky, která nikdy nepřijde. Věda bude dál zkoumat zuby, fosilie a směr šíření pandí linie. Redakce mezitím pátrá po tom, kdo balil svačinu. Operace Tarator zůstává otevřená.
K zahájení Operace Tarator nás přivedl článek zveřejněný na ScienceAlert, který si můžete přečíst zde. Vědecky doloženy jsou dva fosilní zuby, šest milionů let starý bulharský příbuzný pandy a pravděpodobná strava tvořená měkčími rostlinami. Paštiky, koláče, ztracená mapa a tragická záměna bambusu za studenou okurkovou polévku jsou výsledkem redakční rekonstrukce, protože žádná z tehdejších pand se k případu nedostavila. Pan Mňau nicméně trvá na tom, že bez důkladného auditu cestovních zásob nelze věc definitivně uzavřít.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další témata ze světa živočišné říše a zpráv s jasným názorem najdete na ŽlutáKočka.cz.
Zdroje: ScienceAlert – Europe Once Had Its Own Giant Pandas, And They Didn't Eat Bamboo [1], Journal of Vertebrate Paleontology – A late Turolian giant panda from Bulgaria and the early evolution and dispersal of the panda lineage [2], National Museum of Natural History, Bulgarian Academy of Sciences – First proof that pandas lived in Bulgaria millions of years ago [3], img ai generated
