Současně však upozorňují, že výsledek studie nesmí být vykládán jako povolení k celodennímu volnému pohybu dětí v okolí pelíšků, misek a sluncem vyhřátých okenních parapetů. Skutečnost, že kočka podle dostupných dat dětské astma nezhoršuje, ještě neznamená, že dítě smí kočku bez varování objímat, budit, pronásledovat a pokládat jí na hlavu plastovou korunku.
Třicet tisíc dětí a žádný důvod vystěhovat kočku
Výzkumníci z Karolinska Institutet sledovali 30 277 švédských dětí ve věku od čtyř do sedmnácti let, které už měly diagnostikované astma a alergii. Přibližně 9,4 procenta z nich žilo v domácnosti alespoň s jednou registrovanou kočkou.
Během dvouletého sledování se mezi dětmi s kočkou a bez kočky neobjevil významný rozdíl v závažnosti astmatu, počtu zhoršení, kontrole nemoci ani funkci plic. Středně těžké až těžké astma zaznamenali vědci u 9,6 procenta dětí žijících s kočkou a u 10,1 procenta dětí bez kočky. Astmatické záchvaty nebo výraznější zhoršení se objevily u 3,3 procenta dětí s kočkou a u 3,5 procenta ostatních. Rozdíl nebyl statisticky významný.
Na výsledku nic nezměnil ani počet koček, jejich věk nebo pohlaví. Redakce tuto část studie přijala s mimořádným uspokojením, protože definitivně odmítá dlouhodobě šířenou představu, že druhá kočka představuje dvojnásobné nebezpečí a třetí kočka již vyžaduje evakuační plán.
Vědci nabízejí několik možných vysvětlení. Kočičí alergeny jsou velmi rozšířené také ve školách, veřejné dopravě a domácnostech, kde žádná kočka nebydlí. Dítě bez kočky proto nemusí být dítětem bez kontaktu s kočičími alergeny. Některé studie navíc naznačují, že pro potíže může být důležitější konkrétní přecitlivělost než samotná přítomnost zvířete v domácnosti.
Kočka byla očištěna. Dítě zůstává pod dohledem
Kočičí redakce výsledky vítá, zároveň však odmítá, aby byly zneužity k úplnému uvolnění režimu v domácnostech. Děti jsou sice většinou dobře míněnými tvory, jejichž úmyslem nebývá kočku vědomě rozčilovat, přesto se vyznačují nepředvídatelným pohybem, vysokou hlasitostí a neodolatelnou potřebou sahat na všechno měkké.
Z pohledu kočky jde o kombinaci, kterou nelze bez dozoru doporučit.
Dítě může mít pocit, že kočka spící v pelíšku čeká na objetí. Kočka má pocit, že spí v pelíšku. Dítě může považovat rychlý útěk pod postel za zahájení veselé hry. Kočka jej obvykle považuje za poslední varování před podáním stížnosti. A zatímco dítě někdy chápe mávání ocasem jako projev nadšení, kočka už v té chvíli zvažuje přestěhování do jiné rodiny.
Redakce proto doporučuje regulovaný kontakt, pravidelné přestávky a možnost kočky kdykoliv odejít. Každá domácí kočka by měla mít bezpečné místo, kam za ní dítě nesmí: vysokou polici, samostatný pokoj, část škrabadla nebo jiný klidný prostor. Nejde o rozmazlování. Jde o základní opatření, které snižuje stres zvířete a zároveň pravděpodobnost, že dítě jednou zjistí, jak rychle dokáže kočka vyjádřit nesouhlas.
Objímání pouze po předchozím souhlasu
Kočky rovněž žádají veřejnost, aby přestala považovat objetí za univerzální projev lásky. Některé kočky těsný kontakt snášejí, jiné jej tolerují několik sekund a další odcházejí už ve chvíli, kdy člověk podezřele roztáhne ruce.
Dítě by se proto mělo naučit počkat, zda kočka přijde sama, nechat ji očichat ruku a respektovat okamžik, kdy se odvrátí nebo odejde. Kočku není vhodné budit, zvedat proti její vůli, honit po místnosti ani vytahovat z úkrytu. Stejně tak není rozumné sahat na ni při jídle nebo jí bránit v odchodu.
Kočičí redakce zdůrazňuje, že takzvaný souhlas není moderní výstřelek. Kočky jej prosazují už tisíce let pomocí uší přitisknutých k hlavě, prudkého pohybu ocasu a velmi srozumitelných zvukových upozornění. Problém spočívá především v tom, že lidé tyto signály tradičně ignorují a následně tvrdí, že útok přišel bez varování.
Studie není povolením ignorovat alergii konkrétního dítěte
Přes příznivé výsledky nelze z výzkumu vyvodit, že žádné dítě nemůže na konkrétní kočku reagovat. Studie sledovala děti s astmatem a alergiemi obecně, ale výzkumníci neměli informace o tom, na jaké konkrétní alergeny byly jednotlivé děti citlivé. Nevěděli tedy, které z nich měly skutečně potvrzenou alergii na kočky.
Do výsledků mohlo vstoupit také to, že rodiny dětí se silnější alergií kočku raději vůbec nepořídily. Švédský registr koček je navíc poměrně nový, takže některé domácnosti s kočkou mohly být omylem zařazeny mezi domácnosti bez ní. Výzkum sledoval pouze krátkodobé výsledky během dvou let a jeho závěry nemusí automaticky platit stejně ve všech zemích nebo pro všechny typy astmatu.
Lékařské doporučení proto musí dál vycházet z potíží konkrétního dítěte. Jestliže se mu po kontaktu s kočkou zhoršuje dýchání, kašel nebo jiné alergické příznaky, žádné redakční usnesení nemá přednost před vyšetřením alergologem.
To ovšem nic nemění na skutečnosti, že obecné preventivní obvinění všech koček právě utrpělo vážnou porážku.
Oficiální stanovisko redakce
Kočky přijímají výsledky švédské studie jako potvrzení, že jejich přítomnost v domácnosti sama o sobě nemusí zhoršovat astma u dětí, které už astma a alergie mají. Odmítají však, aby byla tato dobrá zpráva interpretována jako povinnost být dětem nepřetržitě k dispozici.
Redakce proto doporučuje zachovat oddělené klidové zóny, omezit neřízený pohyb dětí v době kočičího spánku a zavést pravidlo, podle něhož je každý pokus o objetí podmíněn předchozím souhlasem všech zúčastněných stran.
Děti mohou v domácnosti samozřejmě nadále zůstat. Volný výběh však bude posuzován individuálně podle hlasitosti, schopnosti respektovat zavřené dveře a počtu předchozích pokusů nasadit kočce klobouk.
Kočky se zavazují, že na oplátku nebudou dětem zhoršovat astma. K převzetí odpovědnosti za převržené sklenice, chlupy v posteli a zmizení drobných hraček se zatím nevyjádřily.
