Jenže dobře chovaný a dobře vedený rotvajler není permanentně naštvaný svalovec. Je to sebejistý, inteligentní pracovní pes, který může být doma překvapivě něžný, hravý a kontaktní. Problém nastává pouze ve chvíli, kdy se téměř půl metráku psa rozhodne, že dnes bude mazlivý. Něha má totiž od určité hmotnosti vlastní fyzikální zákony.
FCI u něj nechce žádného hysterického rváče. Standard naopak popisuje psa dobráckého v základním naladění, oddaného, poslušného, ochotného pracovat a sebejistého. A právě poslední slovo je důležité. Rotvajler má velkou sílu, takže člověk u něj opravdu nepotřebuje co nejvíc agrese. Potřebuje co nejvíc stability.
To jsou dvě úplně jiné věci.
Než začal hlídat gauč, měl pracovní životopis jako menší bezpečnostní agentura
Kořeny rotvajlera se tradičně spojují s mohutnými psy doprovázejícími římské legie a dobytek při přesunech přes Evropu. Později se podobní psi usadili v okolí německého Rottweilu, kde pomáhali obchodníkům a řezníkům přesouvat stáda a hlídat majetek. Odtud pochází i staré označení Rottweiler Metzgerhund, tedy rottweilský řeznický pes.
Ne proto, že by stál u špalku s nožem. Jeho práce byla spíš kombinací honáka, ochranky a příležitostného tahače nákladu.
Pak přišla železnice, tradiční zaměstnání ustoupilo a rotvajler si našel další role v policejní, služební a sportovní kynologii. Jinými slovy jde o psa, jehož předci se dlouhá léta učili sledovat situaci, spolupracovat a v případě potřeby použít značnou fyzickou sílu.
A potom přijde moderní člověk, zavře ho na zahradu a řekne: „Hlídej.“ Rotvajler by možná rád viděl trochu podrobnější pracovní smlouvu.
Vypadat děsivě není totéž jako být psychicky stabilní
U rotvajlera je mimořádně snadné splést si dvě věci: sebejistotu a ostrost.
Sebevědomý pes může cizího člověka sledovat, nemusí se s ním okamžitě kamarádit a přesto zůstane klidný. Nejistý pes může štěkat, vyrážet, vrčet a snažit se každou neznámou situaci zahnat právě proto, že ji neumí zvládnout.
Zvenku může druhá varianta působit „ostřeji“. Ve skutečnosti je často horší. Proto bychom se u štěněte neměli radovat z každého projevu nedůvěry se slovy: „Výborně, ten bude hlídat.“ Možná nebude. Možná se bojí.
Kvalitní rotvajler nepotřebuje vyhlašovat bezpečnostní poplach pokaždé, když technik přijde zkontrolovat kotel. Potřebuje umět přijmout informaci svého člověka, že situace není krizová.
Dobrý ochránce není ten, který reaguje na všechno. Dobrý ochránce ví, kdy reagovat nemusí. To je u psa této velikosti podstatně cennější schopnost než hlasité divadlo u plotu.
„On mě ochrání“ není plán na výchovu
Rotvajler má přirozené ochranné předpoklady a není potřeba mu je vyrábět od štěněte. Mnohem důležitější je naučit ho normálně žít ve světě. Lidi chodí kolem. Děti jezdí na koloběžkách. Kurýr položí balík. Veterinář se psa dotkne.
Jiný pes projde po protějším chodníku a kvůli této události není nutné svolávat krizový štáb. To je socializace. Ne festival, na kterém musí štěně během měsíce pohladit šest set cizích lidí. Rotvajler nemusí milovat každého. Potřebuje kolem lidí, psů a běžného provozu fungovat bezpečně a pod kontrolou.
A to je zásadní rozdíl. Pokud někdo chce právě rotvajlera proto, že „budí respekt“, měl by si možná nejdřív položit otázku, proč je pro něj respekt kolemjdoucích vůbec součástí pořizovacích kritérií.
Pes není módní doplněk ke komplexu méněcennosti. U padesátikilového psa je to navíc poměrně riskantní módní směr.
Výcvik začněte dřív, než si pes všimne, že jste lehčí než on
Rotvajler bývá inteligentní a ochotný spolupracovat, ale dospělý samec může vážit přes padesát kilogramů. Proto je dobré řešit běžnou výchovu ve chvíli, kdy je problém stále velikosti štěněte.
Štěně vyskočí na návštěvu. „On má radost.“ Štěně táhne na vodítku. „Vždyť ještě nemá sílu.“ Štěně vyrazí první ze dveří. „Je hrozně temperamentní.“ O rok později je software pořád stejný. Jen hardware prošel výrazným upgradem.
V té chvíli už člověk zjistí, že padesát kilo radosti dokáže hosta přivítat opravdu přesvědčivě a že vodítko není filozofický koncept, ale pomůcka propojující dva objekty s velmi rozdílnou tažnou silou.
Rotvajler potřebuje umět chodit na vodítku, zvládat manipulaci, přivolání, klidné vítání a běžnou sebekontrolu. Ne proto, že by byl automaticky problémový pes, ale proto, že silný nevychovaný pes je mnohem větší provozní komplikace než malý nevychovaný pes. To je celé tajemství.
Tvrdost z člověka autoritu neudělá
Právě u mohutných plemen stále přežívá bizarní představa, že potřebují „tvrdou ruku“. Jenže fyzický konflikt s rotvajlerem není důkazem vůdcovství. Je to velmi hloupý způsob, jak naučit silného psa, že člověk je zdrojem nepředvídatelného tlaku. Rotvajler potřebuje důslednost, nikoli divadelní představení o dominanci.
Pravidlo má platit v pondělí i v pátek. Pokud člověk pětkrát něco dovolí a pošesté začne křičet, pes se nenaučil respektovat autoritu. Naučil se, že vedení domácnosti má velmi nestabilní interní směrnice.
Pozitivní výcvik zároveň neznamená, že pes dostane piškot za každý pohled a může si dělat cokoli. Znamená to učit chování, které chceme, jasně nastavovat hranice a neřešit každý spor soubojem ega.
Rotvajler nepotřebuje člověka, který mu každý den vysvětluje, kdo je alfa. Potřebuje člověka, který ví, co dělá. To bývá náročnější.
Práce ano. Figuranta v rukávu si pořizovat nemusíte
Když se řekne pracovní rotvajler, někdo si okamžitě představí obrany, služební výcvik a člověka v obřím polstrovaném rukávu. Běžný rodinný pes nic takového ke spokojenému životu nepotřebuje.
Potřebuje ale zaměstnat tělo i hlavu.
Může chodit na delší procházky, čichat, hledat předměty, stopovat, učit se různé cviky, věnovat se sportovní poslušnosti nebo jiným psím aktivitám. Spousta rotvajlerů má ráda společnou práci a právě pocit, že něco dělají s člověkem, bývá velkou součástí jejich spokojenosti.
Samotná zahrada je naopak velmi slabý pracovní program. Pes během několika dnů zjistí, že plot stále stojí na stejném místě, strom se nehýbe a trávník nabízí jen omezené množství intelektuálního dobrodružství.
Pak si může vytvořit vlastní pozici. Například vedoucí oddělení sledování chodníku. A celý den si velmi pečlivě trénovat přesně to chování, které majitel večer označí za problém.
Největší překvapení přichází doma: ten tank chce mazlit
Film a internet rotvajlera naučily veřejnost jednu roli: stojí u brány, kouká přísně a pravděpodobně zná vaše rodné číslo. Majitelé ale často poznají úplně jiného psa.
Dobře vedený rotvajler může být doma veselý, mazlivý a vyloženě směšný. Někteří mají velmi silnou potřebu fyzického kontaktu a zdá se, že informace o vlastní velikosti se při vývoji plemene ztratila.
Rotvajler přijde k pohovce. Podívá se na člověka. Člověk má volnou část klína. Z pohledu psa je případ vyřešen. Při následném přesunu padesáti kilogramů živé hmoty už probíhá pouze logistika.
Tady je možná nejhezčí kontrast celého plemene. Venku působí, jako by mohl zajišťovat ostrahu letiště. Doma leží na zádech, má jazyk venku a snaží se přesvědčit majitele, že se na něj určitě ještě vejde. Tělesná hmotnost není součástí jeho sebepojetí.
Děti může milovat. Fyzika ale zůstává fyzikou
Dobře vedený rotvajler může být velmi oddaným rodinným psem a k dětem si vytvořit krásný vztah. Jenže „miluje děti“ není totéž jako „může s nimi být bez dozoru“.
Malé dítě může psa obtěžovat. Pes může dítě při obyčejném radostném pohybu srazit. A při hlučných hrách, honění nebo dětském zápasení může ochranně založený pes špatně vyhodnotit situaci.
Dospělý člověk proto řídí děti i psa.
Nespoléhá na to, že rotvajler automaticky pozná, že dva desetiletí kluci řvoucí na sebe v obýváku právě provozují hru a rodinu není nutné zachraňovat.
Ochranný instinkt není kvalifikace pedagogického dozoru.
S dalšími psy a kočkami může rotvajler normálně žít, pokud tomu odpovídá temperament, zkušenosti a socializace. Ani tady ale není nutné požadovat, aby dospělý pes miloval každého cizího psa. Klidně ho ignorovat je úplně dostačující společenská dovednost.
Pan Mňau považuje tento standard za výrazně civilizovanější než povinné seznamování na psích loukách.
Krátká srst je snadná. Zbytek psa má pořád padesát kilo
Srst je proti mnoha jiným plemenům jednoduchá. Rotvajler má krátkou dvojitou srst, kterou stačí pravidelně kartáčovat, a při sezonním línání samozřejmě zjistíte, že také krátký chlup dokáže existovat na překvapivém množství nábytku.
Mnohem důležitější je naučit psa od štěněte běžnou manipulaci. Tlapky, drápy, zuby, uši, veterinární prohlídka – všechno, co bude jednou potřeba dělat s mohutným dospělým psem, je výrazně snazší naučit u malého.
Tohle je jedna z mála životních situací, kde má člověk skutečně možnost řešit budoucí padesátikilový problém, dokud váží deset.
Byla by škoda ji nevyužít.
A ještě jedna věc: rotvajler má být mohutný, ne obézní. Silná kostra a svaly nejsou omluva pro psa, který připomíná pojízdný trezor. Nadbytečná hmotnost zbytečně zatěžuje klouby a u velkého aktivního psa není žádným bonusem.
„Má těžkou kostru“ má své biologické limity.
U chovatele chceme výsledky, ne pouze velkou hlavu
Zdravotní část bych u rotvajlera držela jednoduchou, ale rozhodně ji nevynechávala. U plemene se sledují především kyčle a lokty, srdce a oči a existuje také genetický test na JLPP, závažné dědičné neurologické onemocnění postihující mimo jiné nervy ovládající hrtan.
To je přesně ten typ choroby, u níž genetické testování dává velký smysl. Pokud máme nástroj, kterým lze zabránit narození postižených štěňat, rodinné ujištění „u nás se nic takového nikdy nestalo“ není úplně přesvědčivý laboratorní výsledek.
Při výběru štěněte má tedy smysl chtít vidět konkrétní zdravotní výsledky rodičů a stejně důkladně sledovat jejich temperament. Právě u rotvajlera je totiž povaha obrovská část kvality. Největší pes není nejlepší rotvajler. Nejtemnější pes není nejlepší rotvajler. A už vůbec není nejlepší ten, který na videu působí nejostřeji.
Dobrý rotvajler má být zdravý, funkční, sebejistý a ovladatelný. Velká hlava je potom pěkný bonus. Funkční nervový systém má poněkud vyšší prioritu.
A jednu pohotovostní informaci si zapamatujte
Jako velké hlubokohruďé plemeno může být rotvajler ohrožen dilatací a torzí žaludku, známou jako GDV. Pokud se objeví výrazný neklid, zvětšené břicho, silné slinění, opakované neúspěšné pokusy zvracet, slabost nebo kolaps, jde o stav pro okamžitou veterinární pohotovost.
Komu rotvajler skutečně sedne
Člověku, který chce velkého, silného a inteligentního psa a zároveň ho láká skutečné partnerství, ne pouze obraz drsného hlídače. Potřebuje majitele, který bude od začátku řešit socializaci a výchovu, dokáže nastavovat pravidla bez zbytečné hrubosti a má chuť psa zaměstnávat.
Může být fantastickým rodinným psem, sportovním partnerem i spolehlivým hlídačem. Jen mu člověk musí dát důvod spolehnout se na jeho vedení.
Méně vhodný je pro někoho, kdo chce psa hlavně jako symbol síly, nemá čas na výcvik nebo si představuje, že psa jednoduše nechá na zahradě a ochranný software se postará o všechno ostatní. A úplně nejhorší varianta je člověk, který chce „ostrého rotvajlera“. Rotvajler má fyzické síly dost. Co potřebuje od člověka, není další ostrost. Je to rozum.
Redakční verdikt
Rotvajler je možná jedním z plemen, kterým lidská kultura nejvíc ublížila vlastní představou. Z filmu, fotografie a pověsti vznikl obří černý bodyguard, jehož hlavní vlastností má být schopnost budit strach.
Jenže skutečný kvalitní rotvajler je mnohem zajímavější.
Je to historický pracovní pes, který má být silný, sebejistý a pozorný, ale zároveň ovladatelný a oddaný své rodině. Potřebuje výchovu, zaměstnání a člověka, který rozumí rozdílu mezi autoritou a siláckým divadlem. A potom přijde domů. Vy si sednete.
Rotvajler chvíli kontroluje místnost, dojde k závěru, že bezpečnostní situace je uspokojivá, a rozhodne se přejít na druhou pracovní směnu. Mazlení. Opře se o vás. Ještě trochu. Ještě kousek. A najednou zjišťujete, že vaše levá noha už pravděpodobně nemá krevní oběh.
Rotvajler totiž může vypadat jako vymahač. Jenže doma často nevymáhá peníze. Vymáhá kontakt, pozornost a místo na klíně, které z hlediska rozměrů nikdy neexistovalo.
Pan Mňau po prostudování plemene uznal, že pes, který se k cizím chová rezervovaně a vlastní lidi považuje za osobní majetek, vykazuje několik překvapivě rozumných znaků.
Bobík se zeptal, zda bychom tedy mohli jednoho přijmout do redakce. Pan Mňau se podíval na svou židli. Potom na rotvajlera. Výběrové řízení bylo z kapacitních důvodů pozastaveno.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další témata ze světa živočišné říše a zpráv s jasným názorem najdete na ŽlutáKočka.cz.
Zdroje: Fédération Cynologique Internationale – Rottweiler, FCI Standard No. 147 [1], American Kennel Club – Rottweiler Dog Breed Information [2], American Kennel Club – Rottweiler History: From Working Dog to Sporting, Therapy Dog [3], American Kennel Club – Is the Rottweiler the Right Breed for Your Lifestyle? [4], American Rottweiler Club – Rottweiler Breed Health [5], American Rottweiler Club – Breed Standard Evaluation [6], The Royal Kennel Club – Rottweiler, Breeds A to Z [7], img ai generated
