Bobík však studii uvítal. Konečně totiž vznikl vědecký podklad pro tvrzení, že pes není neposlušný. Pes je jazykově vybavený občan, který si pouze pečlivě vybírá, na které výrazy se mu vyplatí reagovat.
Rozdíl lze snadno ověřit doma. Slovo „klobása“ pes zachytí ze tří místností, během spánku a přes zavřené dveře. Výrazy „pusť“, „fujto“ a „pojď domů“ se naproti tomu zřejmě vysílají na frekvenci, kterou psí ucho z technických důvodů nepodporuje.
Bobík proto souhlasí s průměrem 89 výrazů. Odmítá však složení původního slovníku a předkládá vlastní odbornou rekonstrukci. Podle něj vědci výrazně podcenili uzeniny, městské parky a rozsáhlou skupinu lidských slov, která sice znějí česky, ale nedávají žádný rozumný smysl.
Vědci se ptali na 172 výrazů. Psi si vybrali ty použitelné
Výzkumnice Catherine Reeve a Sophie Jacques z Dalhousie University oslovily 165 majitelů psů. Ti dostali seznam 172 slov a frází a hodnotili, zda na ně jejich pes reaguje specificky a opakovaně, a to i při změně místa, tónu hlasu nebo mluvčího. Psi podle hlášení majitelů reagovali na 15 až 215 výrazů, průměr činil 89 a přibližně polovinu tvořily povely.
Mezi výrazy, na které reagovalo více než devadesát procent zvířat, patřilo psí jméno a anglické obdoby slov „sedni“, „pojď“, „hodný pes“, „lehni“, „zůstaň“, „počkej“, „ne“, „dobře“ a „nech to“. Redakce považuje za podezřelé, že se do nejsilnější desítky nedostala klobása. Pravděpodobným vysvětlením je nedostatečná gastronomická úroveň dotazníku.
Autoři zároveň netvrdili, že psi všechna uvedená slova chápou stejně jako člověk. Studie měřila reakce hlášené majiteli, nikoli úplné porozumění abstraktnímu významu. Pes může slovo spojovat s konkrétní činností, předmětem, tónem hlasu, gestem nebo celou situací. To ovšem Bobík považuje za zbytečné slovíčkaření. Jestliže po slově „park“ stojí do půl sekundy u dveří s vodítkem v tlamě, komunikační úkol byl podle něj splněn lépe než při většině lidských pracovních porad.
Bobík předkládá vlastní seznam 89 slov
Vědci nezveřejnili jeden univerzální psí slovník, který by platil pro každou domácnost. Jednotliví psi reagovali na různé soubory výrazů podle výcviku, prostředí a zkušeností. Bobík proto doplnil chybějící praktickou část výzkumu a sestavil seznam 89 slov, která podle něj pokrývají běžný život civilizovaného psa.
Prvních pětatřicet výrazů tvoří gastronomický základ: párek, klobása, šunka, jitrnice, jelito, uzené maso, točený salám, uherák, prosciutto, kotleta, steak, kuřecí paličky, chorizo, slanina, řízek, sekaná, škvarky, pečeně, guláš, vývar, špek, kuře, hovězí, vepřové, maso, pamlsek, piškot, kapsička, konzerva, granule, snídaně, oběd, večeře, svačina a spadlo.
Poslední výraz má v psí řeči mimořádné postavení. Pes nemusí vědět, co přesně spadlo. Informace, že gravitace právě převedla nějaký předmět do jeho pravomoci, je sama o sobě dostatečná. „Spadlo“ není obyčejné slovo. Je to oznámení o zahájení výběrového řízení, v němž vítězí nejrychlejší tlama.
Dalších šestadvacet výrazů popisuje svět, v němž se pes pohybuje a který většinou považuje za svůj: Bobík, park, ven, procházka, jdeme, vodítko, louka, výlet, auto, zahrada, míček, aport, klacek, hračka, pelíšek, gauč, postel, panička, páníček, návštěva, pošťák, kočka, veverka, holub, veterinář a koupání.
Ne všechna slova v této skupině mají pozitivní význam. „Park“ vyvolává radost, „auto“ očekávání a „veverka“ okamžitý přechod do operačního režimu. „Veterinář“ může znamenat cestu, která začíná podezřele přátelsky a končí teploměrem na místě, kde jej pacient neočekával. „Koupání“ je podle Bobíka výhrůžka, která by měla být dovolena pouze po schválení mezinárodní komisí.
Zbývajících osmadvacet položek patří do Bobíkova slovníku cizích slov: sedni, lehni, zůstaň, ke mně, počkej, hodný, šikovný, ano, ne, ok, teď ne, později, už jsi jedl, poslední kousek, fujto, nesmíš, dolů, pusť, nech to, pojď domů, stačilo, neštěkej, utři si tlapky, pomalu, místo, ticho, neskákej a pryč.
Pes tyto výrazy bezpečně poznává. Jejich význam však bývá neurčitý, kulturně podmíněný nebo v přímém rozporu s jeho oprávněnými zájmy.
Celkem 89. Výzkumný průměr byl dosažen a vědecká důstojnost zachráněna.
Slovník cizích slov pro začínající psy
Výraz „fujto“ používá člověk ve chvíli, kdy pes objevil něco mimořádně zajímavého. Může jít o zbytek jídla, původně živý organismus, historický předmět nebo materiál, jehož složení už nikdo nechce zjišťovat. Slovo samo o sobě neobsahuje žádnou informaci o důvodu zákazu. Znamená pouze, že člověk nemá dostatečně rozvinutý čich.
„Nesmíš“ označuje předběžný lidský názor. Aby se stal závazným, musí být několikrát zopakován, doprovázen přímým dohledem a případně zajištěním předmětu mimo dosah. Opuštění místnosti původní rozhodnutí automaticky ruší.
„Dolů“ se pronáší ve chvíli, kdy si člověk náhle vzpomene, že gauč, postel nebo křeslo údajně koupil pro sebe. Z psího hlediska jde o opožděnou majetkovou námitku, která nemá přednost před dlouhodobým užíváním plochy.
„Pusť“ je žádost o bezplatné odevzdání předmětu, který pes řádně nalezl, zajistil a drží. Nejčastěji není přiložena žádná protihodnota. Bobík proto doporučuje vyčkat na nabídku pamlsku a teprve potom zahájit jednání.
„Nech to“ zpravidla potvrzuje, že nalezená věc je ještě cennější, než se původně zdálo. Člověk slovo vyslovuje vysokým hlasem a současně zrychluje, čímž z běžného nálezu vytváří společenskou hru.
„Pojď domů“ znamená, že člověk chce ukončit procházku právě ve chvíli, kdy pes dokončil základní očichání a může konečně přejít k podrobnému průzkumu. V dešti se výraz používá podezřele často. Při cestě k restauraci naopak téměř nikdy.
„Už jsi jedl“ je tvrzení bez přiložené dokumentace. Pes nedostává účtenky, přístup k hodinám ani možnost nahlížet do evidence porcí. Nelze proto očekávat, že přijme lidské účetnictví bez námitek.
„Poslední kousek“ bývá pokaždé následován dalším posledním kouskem. Pes se zkušenostmi tedy ví, že nejde o množství, ale o rituální formulaci člověka, který si potřebuje zachovat pocit pevné vůle.
„Stačilo“ je lidský názor na správné množství jídla, hry, štěkání nebo hlazení. V psím právním systému nemá přímý ekvivalent.
„Neštěkej“ je paradoxní povel, který člověk často pronáší hlasitěji než pes. Bobík v něm vidí především problém osobního příkladu.
A konečně „utři si tlapky“ označuje složitý domácí obřad bez trvalého výsledku. Podlaha je krátce poté znovu označena, aby si domácnost zachovala známou pachovou a vizuální strukturu.
Rozumět neznamená souhlasit
Právě zde se podle Bobíka lidská věda pravidelně dopouští základní chyby. Sleduje, na která slova pes reaguje, ale neumí spolehlivě odlišit neporozumění od vědomého odmítnutí spolupráce.
Když pes po zaslechnutí slova „párek“ vyskočí z pelíšku, člověk uzná jeho jazykové schopnosti. Když po výrazu „pojď domů“ pokračuje opačným směrem, stejný člověk tvrdí, že pes nerozumí. Přitom právě změna směru dokazuje, že sdělení zpracoval správně a přijal protiopatření.
Také „nech to“ může vyvolat velmi přesnou reakci: pes předmět rychle zvedne a vzdálí se. Jazykově tedy uspěl. Pouze si zvolil jiný realizační plán.
Bobík proto navrhuje rozlišovat tři úrovně psího porozumění. První tvoří okamžitá poslušnost, zpravidla podpořená potravou. Druhou představuje potvrzené přijetí bez následné činnosti, například otočení ucha při slově „dolů“. Třetí je strategické předstírání hluchoty, které se používá tehdy, když by splnění pokynu vedlo ke ztrátě klacku, místa na gauči nebo kontaktu s mimořádně zajímavým odpadkovým košem.
Třetí úroveň bývá podle redakce známkou vysoké inteligence.
Pracovní psi znají více slov. Bobík zná důležitější
Profesně vycvičení policejní, vojenskí, záchranářští a další pracovní psi měli podle studie slovní zásobu přibližně jedenapůlkrát větší než psi bez podobného výcviku. Rozdíly se objevily také mezi širšími skupinami plemen, ale autoři upozorňovali, že pro pevné závěry o jednotlivých plemenech neměli dostatek zvířat.
Bobík výkon kolegů respektuje. Záchranářský pes musí rozumět složitým pokynům, policejní pes pracuje pod tlakem a asistenční pes zvládá úkoly, které by mnozí lidé pokazili ještě před obědem.
Současně ale odmítá představu, že větší počet slov automaticky znamená kvalitnější vzdělání. On sám možná neumí rozlišit výrazy „paroh“, „šeptat“ a „utři si tlapky“, ale bezpečně pozná rozdíl mezi uherákem, točeným salámem, prosciuttem a chorizem už ve chvíli, kdy člověk teprve sahá na kliku lednice.
To není omezená slovní zásoba. To je specializace.
Odborný pes hledá člověka v sutinách. Bobík hledá šunku v nákupní tašce. Každý zachraňuje to, co považuje za důležité.
Majitelé mohou schopnosti svých psů přeceňovat. Psi mohou podceňovat majitele
Studie byla založena na hodnocení majitelů, a proto má přirozená omezení. Lidé mohou reakce psa nadhodnotit, zaměnit porozumění slovu za odpověď na gesto nebo přehlédnout, že zvíře reaguje hlavně na kontext. Výzkumnice proto svůj nástroj představily především jako způsob, jak psí reakce na lidský jazyk systematičtěji mapovat, nikoli jako konečný důkaz, že každý pes vlastní v hlavě slovník s přesně oddělenými hesly.
Bobík připouští, že majitelé někdy přehánějí. Člověk vysloví větu „Kdopak je můj nejkrásnější chlapeček?“ a protože pes zavrtí ocasem, okamžitě mu připíše porozumění syntaxi, rodinným vztahům i estetické teorii.
Pes přitom často reagoval jen na známý tón, během něhož obvykle přichází pamlsek.
Stejně tak ale může člověk psí schopnosti podceňovat. Domnívá se, že pes nerozumí slovu „veterinář“, protože klidně leží. Nevšimne si přitom, že už před pěti minutami ukryl vodítko, zalezl pod stůl a odmítá navázat oční kontakt.
Bobíkův konečný odborný verdikt
Pes může reagovat v průměru na 89 slov a frází, někteří jedinci však zvládají více než dvě stovky. Část výrazů se naučí cíleným výcvikem, další odposlechne z každodenního života a některé dokáže rozpoznat jen podle toho, jak člověk ztiší hlas před otevřením lednice.
Nejdůležitější zjištění ovšem není počet slov. Je jím skutečnost, že mezi porozuměním a poslušností leží obrovský prostor, do něhož se vejde neposkytnutá klobása, nedokončená procházka, cizí ponožka a lidská představa, že pes dobrovolně sleze z gauče.
Bobík proto výsledky studie schvaluje, ale navrhuje doplnit metodiku. U každého výrazu se má nově zaznamenat nejen to, zda jej pes poznává, ale také zda jeho splnění přináší maso, park nebo alespoň přiměřenou protislužbu.
Výrazům jako „fujto“, „nesmíš“, „dolů“ a „pusť“ psi samozřejmě rozumějí. Jen zatím nebylo prokázáno, že by jejich uposlechnutí přinášelo jakoukoli klobásu.
A bez klobásy nelze očekávat seriózní mezidruhovou spolupráci.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další témata ze světa živočišné říše a zpráv s jasným názorem najdete na ŽlutáKočka.cz.
Zdroje: Applied Animal Behaviour Science – Responses to spoken words by domestic dogs: A new instrument for use with dog owners [1], Dalhousie University – Fido may know more than you think: dogs respond to upwards of 89 words [2], ScienceAlert – Dogs Understand an Average of 89 Unique Words And Phrases, New Research Shows [3], img ai generated
