Pes přežil a skončil u veterinářů. Bobík po přečtení spisu slíbil, že od této chvíle bude každou díru před vstupem stavebně posuzovat. Redakce tomuto předsevzetí dává přibližně tři minuty.
Dovnitř to šlo. To bývá začátek problému
Zvíře uvízlo v přírodní skalní dutině u Privernu v provincii Latina. Hasiči se k němu snažili dostat několik hodin, ale členitý a úzký prostor nedovoloval použít běžné metody. Do akce proto nastoupili specialisté z italské horské a speleologické záchranné služby.
Povoláni byli technici specializovaní na takzvanou disostruzione, tedy bezpečné rozšiřování podzemních průchodů. To je práce, při které se střetává záchrana života se stavební fyzikou a velmi rozumnou nechutí shodit zbytek skály na zachraňovaného.
Když už nestačí kladivo
Záchranáři postupně rozšiřovali přístup pomocí bouracích kladiv a kontrolovaného použití výbušnin. Slovo „výbušnina“ u záchrany psa samozřejmě zní jako špatný nápad, dokud si člověk neuvědomí, že specialisté v podzemí používají velmi přesné nálože k odstranění konkrétního kusu horniny.
Cílem není něco vyhodit do povětří. Cílem je vytvořit o několik centimetrů větší průchod bez toho, aby se destabilizovalo okolí.
A právě několik centimetrů může v jeskyni znamenat rozdíl mezi „nedostaneme se tam“ a „máme psa“.
Dvacet hodin je hodně i na velmi špatný výlet
Do zásahu se zapojili speleologičtí záchranáři z několika italských regionů. Po přibližně dvaceti hodinách se jim podařilo psa dosáhnout a vyprostit živého. Následně ho předali veterinářům.
Jeho přesný zdravotní stav nebyl v prvních zprávách detailně popsán, takže nebudeme vyrábět pohádkový konec o tom, jak okamžitě běhal po louce. Podstatné je, že po dvaceti hodinách v dutině vyšel ven živý.
Proč se psi vůbec cpou do podobných míst
Zvědavost, pach kořisti a lovecký instinkt mohou psa zavést do prostoru, který člověk při pohledu zvenku okamžitě vyhodnotí jako „tam bych tedy nelezl“. Některá plemena byla navíc historicky selektována právě pro práci v norách a stísněných prostorech.
Pes přitom při postupu vpřed neprovádí geologický průzkum budoucí únikové trasy. Sleduje pach, pohyb nebo vlastní zvědavost. A pokud se průchod postupně zužuje, zjistí problém až ve chvíli, kdy už couvání není jednoduché.
Redakční verdikt
Dvacetihodinová operace v Privernu je mimořádná hlavně tím, jak daleko byli lidé ochotni zajít, aby jednoho psa dostali ven. Když nestačily ruce, přišli speleologové. Když nestačil průchod, zvětšili ho. Když nestačilo kladivo, použili přesně řízenou sílu.
Pan Mňau to označil za velmi drahou lekci o osobním prostoru. Bobík si z ní odnesl jiné ponaučení: pokud se někde zasekne dostatečně důkladně, přijede pro něj několik regionů.
Prosíme, neověřovat experimentálně.
Pes byl zachráněn. Skála přišla o část svého původního půdorysu. Redakce považuje výsledek za přijatelný kompromis.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další témata ze světa živočišné říše a zpráv s jasným názorem najdete na ŽlutáKočka.cz.
Zdroje: Scintilena – Priverno, recuperato vivo un cane intrappolato in una cavità dopo 20 ore di lavoro [1], Sky TG24 – Priverno, recuperato vivo cane bloccato in cavità [2], img ai generated








