Při redakční kontrole dokladů však vyšlo najevo, že dotyčný není kočka. Není ani rybář. Ryby neloví, ke kočkovitým nepatří a žádný z přítomných kocourů ho nikdy neviděl na členské schůzi. Ve skutečnosti jde o severoamerickou lasicovitou šelmu Pekania pennanti, česky kunu rybářskou.
Kočičí redakce nemá nic proti kunám. Respektuje vydry, uznává rosomáky a oceňuje dlouholetý přínos kun automobilovému průmyslu, zejména v oblasti kabeláže. Odmítá však povinnost dělit se s přerostlým lesním introvertem o granule, kapsičky a především o dobré jméno.
Dvě slova, dvě nepravdy a jeden velmi sebevědomý tvor
Anglické označení fisher cat představuje vzácný případ, kdy se člověku podařilo vměstnat dvě faktické chyby do pouhých dvou slov.
Fisher není příslušníkem čeledi kočkovitých a podle amerických úřadů jeho jídelníček stojí především na drobných savcích, ptácích, ovoci a dalších příležitostně dostupných položkách. Ryby v něm nehrají roli, kterou by bylo možné označit za profesní zaměření.
Český název kuna rybářská alespoň správně přiznává příslušnost k lasicovitým. Ani slovo „kuna“ však není úplně přesným rodným listem. Druh dnes patří do samostatného rodu Pekania, nikoli mezi pravé kuny rodu Martes. „Přerostlá kuna“ je tedy redakční charakteristika, nikoli výsledek genetické laboratoře. Mezinárodní taxonomické databáze jej řadí do čeledi lasicovitých vedle lasic, norků, kun, vyder a rosomáků.
Samec může být včetně ocasu dlouhý téměř 1,2 metru a vážit zhruba tři až sedm kilogramů, samice bývají výrazně menší. Má dlouhé tmavé tělo, huňatý ocas, krátké nohy a malé uši. Na chlupatou lesní šelmu vypadá dostatečně elegantně, aby způsobil zmatek, ale stále to není důvod přidělit mu kočičí občanství.
Pan Mňau případ shrnul stručně: „Také mám vousy a odmítám komunikovat s cizími lidmi. Přesto se nevydávám za pracovníka zákaznické podpory.“
Kočičí průkaz neprošel, ale padělek je velmi kvalitní
Redakce musí uznat, že pokus o průnik do kočičích řad nebyl úplně amatérský. Kuna rybářská má široké tlapy, částečně zatažitelné drápy, výborně šplhá a dokáže téměř o 180 stupňů otočit zadní chodidla. Díky tomu může slézat ze stromu hlavou napřed, což je dovednost, kterou kočky považují za známku slušné technické přípravy.
Přidejme dlouhé vousy, tichý pohyb, zálibu v samotě a nechuť k lidské společnosti. Fisher se nejčastěji pohybuje za svítání a soumraku, přes den nebo noc však může být aktivní podle okolností. Dospělí jedinci si obvykle vedou samostatný život a setkávají se hlavně v období rozmnožování.
Z pohledu povrchního pozorovatele je tedy podezření na kočku pochopitelné. Stejnou logikou bychom ale mohli mezi kočkovité zařadit polovinu nočních zaměstnanců, kteří pracují samostatně, vyhýbají se poradám a při vyrušení vydávají hrdelní zvuky.
Kočičí identita navíc není jen otázkou vousů a šplhání. Je to závazek. Člen musí například prokázat schopnost odmítnout drahé krmivo ihned poté, co člověk koupil dvanáct balení, sednout si na věc, kterou právě potřebuje, a rozeznat okamžik, kdy byl povrch čerstvě uklizen. U kuny rybářské nebyla žádná z těchto kvalifikací doložena.
Rybářský svaz o něm také nikdy neslyšel
Druhá část jména je ještě podezřelejší. Nejčastější vysvětlení tvrdí, že slovo fisher mohlo vzniknout zkomolením označení fitch nebo fitchew, které se používalo pro evropského tchoře. První evropští osadníci v Severní Americe v něm údajně viděli podobnost s evropskou lasicovitou šelmou a název se postupně proměnil. Přímý a dokonale doložený rodokmen slova však chybí, takže i zde pracujeme spíše s pravděpodobným vysvětlením než s úředně ověřeným přepisem.
Jisté je, že fisher není známý tím, že by seděl u řeky, nahazoval nebo vedl odborné debaty o tom, zda je kapr po třech hodinách v podběráku stále „krásný bojovník“. Jeho kořistí bývají především myši, hraboši, veverky, ptáci a další menší živočichové. Jí také ovoce, ořechy, mršiny a podle novějších pozorování dokonce houby.
Rybářská komise proto odmítla vydat licenci. Chyběl prut, povolenka, znalost lovných měr i základní ochota pět hodin nehybně sedět na skládací židličce a tvrdit, že právě proto člověk chodí do přírody. Podezřelý se k rozhodnutí nevyjádřil. Odešel do lesa a pravděpodobně snědl veverku.
Na jednu věc je však skutečně specialista: dikobrazy
Za falešným jménem se přitom skrývá šelma, která žádnou vypůjčenou prestiž nepotřebuje. Kuna rybářská patří k nemnoha predátorům, kteří pravidelně dokážou ulovit severoamerického dikobraza. Nevrhá se bez rozmyslu do bodlin. Opakovanými útoky míří na nechráněnou hlavu a obličej kořisti, dokud ji nevyčerpá.
To už je profesní specializace, kterou redakce respektuje. Kočka domácí se při setkání s pichlavým předmětem zpravidla rozhodne, že jej nejprve opatrně očichá, následně do něj sáhne tlapkou a zbytek odpovědnosti přenechá člověku. Fisher naproti tomu vyvinul metodiku, jak se pustit do zvířete vybaveného tisíci ostrých důvodů, proč to nedělat.
Je proto trochu nespravedlivé, že veřejnost místo této skutečné dovednosti stále řeší, zda jde o kočku, která chodí na ryby. Je to podobné, jako kdyby člověk dokázal holýma rukama odzbrojit ježka, ale okolí si ho pamatovalo hlavně proto, že měl jednou na sobě tričko s lososem.
Kočičí redakce mu za výkon proti dikobrazům uděluje čestné uznání. Nárok na kapsičku z toho ovšem nevzniká.
A ne, ten děsivý noční řev nejspíš také nebyl on
Kolem kuny rybářské vznikla ještě jedna pověst. Lidé v severovýchodních státech USA jí často připisují děsivé výkřiky, které se v noci ozývají z lesa a připomínají lidský jekot. Zní to skvěle, pokud potřebujete vytvořit legendu o krvelačné šelmě číhající za domem.
Má to však drobný problém: hlasitý „fisher scream“ nebyl spolehlivě doložen jako její běžný hlasový projev. Podle newyorských ochránců přírody vydává kuna rybářská spíše tiché hrdelní vrčení nebo štěbetavé zvuky slyšitelné jen na krátkou vzdálenost. Hlasitý noční křik pravděpodobně patří liškám, rysům, kojotům nebo sovám.
Redakce tedy eviduje další případ, kdy byl podezřelý obviněn na základě toho, že se zrovna nacházel ve stejném lese.
Fisher neloví ryby, není kočka a pravděpodobně ani neřve jako démon zavřený ve staré studni. Lidské názvosloví mu postupně přidělilo celý profesní a osobnostní profil, aniž by se ho někdo zeptal.
Kočky mají pro tuto situaci jisté pochopení. Také o nich lidé tvrdí, že jsou zákeřné, nevděčné, samotářské a plánují vraždu majitele. Ve skutečnosti většinou plánují pouze večeři. Vražda přichází na pořad až tehdy, když se večeře zpozdí.
Skutečná kočka rybářská vstupuje do případu
Celé názvoslovné představení je ještě absurdnější, protože na světě skutečně existuje zvíře, které může doložit obě části názvu. Kočka rybářská Prionailurus viverrinus patří do čeledi kočkovitých a žije v mokřadech jižní a jihovýchodní Asie. Výborně plave a loví ryby i další vodní živočichy. Tlapkou může čeřit hladinu, přilákat kořist a následně ji vytáhnout drápy; někdy se za rybou vrhne do vody přímo z větve.
Tohle je kočka. Tohle je rybář. Dokumentace sedí.
Vedle ní působí americký fisher cat jako člověk, který se představí jako doktor Námořník, ale po kontrole se ukáže, že nevystudoval medicínu, nikdy nebyl na lodi a příjmení si našel na internetu.
Skutečná kočka rybářská proto vstoupila do případu jako poškozená držitelka značky. Upozornila, že zatímco ona se kvůli obědu skutečně noří do vody, severoamerická kuna tráví většinu času v lese a živí se vším možným kromě profesně očekávaného úlovku.
Kočičí redakce ji podpořila. Ne snad proto, že by milovala vodu. Podporuje princip, že názvy mají alespoň občas odpovídat realitě.
S granulemi se dělit nebudeme, les mu ale ponecháme
Po skončení vyšetřování redakce odmítla kunu rybářskou potrestat. Jméno si sama nevymyslela, průkaz nepadělala a není její vina, že člověku stačí několik vousů k vytvoření celé falešné identity.
Navíc jde o schopného a zajímavého predátora severoamerických lesů. Výborně šplhá, umí slézat hlavou napřed, loví živočichy, do nichž se většina ostatních nechce zakousnout, a pomáhá regulovat populace drobných savců. Potřebuje lesy s dostatkem korun, starých stromů, dutin a padlého dřeva, v nichž odpočívá a vychovává mláďata. Některé populace ohrožují rozsáhlé požáry, úbytek vhodných stromů, toxické látky a střety s vozidly.
Kočky proto nemají zájem zabavovat mu území ani ho nutit k přejmenování na „neurčitý tmavý lasicovec bez rybářského oprávnění“. Takový název by byl přesnější, ale značně by komplikoval hlášení pozorování.
Hranice však byly stanoveny jasně. Fisher může zůstat fisherem. V češtině může dál používat označení kuna rybářská, přestože je rybářem přibližně ve stejné míře jako Bobík odborníkem na rostlinnou stravu.
Kočičí benefity mu však přiznány nebudou. Žádné granule, žádné kapsičky, žádný přístup na parapet a žádné automatické zařazení mezi kolegy jen proto, že má vousky a špatný vztah k lidem.
Oficiální stanovisko redakce
Kuna rybářská není kočka a na ryby se nespecializuje. Je to severoamerická lasicovitá šelma se semi-zatažitelnými drápy, otočnými zadními chodidly, výbornými lezeckými schopnostmi a pozoruhodnou odvahou při lovu dikobrazů.
Redakce uznává, že podobnost s kočkou může méně zkušeného člověka zmást. Připomíná však, že vousy, drápy a odmítání společenského kontaktu představují pouze podpůrné indicie. K plnému kočičímu členství je nutné doložit také pravidelné obsazování klávesnice, pohrdání zavřenými dveřmi a schopnost probudit člověka tři minuty před zazvoněním budíku.
Fisher neuspěl.
O své jméno se s ním kočky dělit nebudou. Granule a kapsičky zůstávají rovněž pod výhradní správou redakce. Kuna dostává zpět les, dikobrazy a právo tvářit se tajemně, kdykoli ji někdo zahlédne mezi stromy.
Rybářský lístek jí bude vydán až po doložení první ryby.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další témata ze světa živočišné říše a zpráv s jasným názorem najdete na ŽlutáKočka.cz.
Zdroje: New York State Department of Environmental Conservation – Fisher [1], U.S. Fish and Wildlife Service – Fisher, Pekania pennanti [2], U.S. Fish and Wildlife Service – Fisher: name and diet [3], Zoo Praha – Kočka rybářská [4], GBIF – Pekania pennanti [5], img ai generated
