Pak přišla druhá část příběhu. Pod fotografiemi se ozvala žena, která tvrdí, že dikobraz patří jí. A situaci shrnula tak, že pan Mňau na několik sekund přestal mluvit: „Dikobraz je jen přerostlé morče, nic víc.“ Bobík okamžitě požádal o zavedení této věty do dějin zoologie. Paní Žofie odmítla.
Nejdřív srna. Potom pes. A potom problém s ostny
Obyvatelka Olešnice Veronika Valouchová se v sobotu 31. října kolem osmé večer vracela z divadelního představení. Ve tmě před autem zahlédla zvíře. Nejdřív si myslela, že jde o srnu. Pak o velkou kočku. Možná psa. A potom se ukázalo, že český venkov právě vytáhl z rukávu úplně jinou kartu. Dikobraza.
Zvíře si podle svědkyně po silnici chodilo tam a zpátky a automobilu se zpočátku nijak zvlášť nebálo. Až když se vůz přiblížil těsněji, dikobraz zareagoval. Naježil ostny. A zmizel.
Pan Mňau konstatuje, že identifikace proběhla v zásadě správně. „Pes nemá ostny.“ Děkujeme, pane Mňau.
Potom se na Facebooku ozvala údajná majitelka
Fotografie dikobraza se dostaly na místní facebookovou skupinu. A tam přišel komentář od ženy, která tvrdí, že zvíře patří jí. Podle jejího vyjádření nejde o žádnou dramatickou situaci.
Dikobrazi jsou prý hodní. Jen se je nedaří chytit. To je kombinace slov, která sama o sobě vyvolává několik doplňujících otázek.
Například: Kolik jich je? Protože formulace „jsou naši“ působí lehce množně.
Nebo: Jak dlouho už nejdou chytit?
A také: Kde přesně jsou, když zrovna nejsou na silnici?
Na tyto otázky ale zatím odpověď nemáme. Máme jen jednu další větu. A ta je tak silná, že si zaslouží vlastní odstavec. „Dikobraz je jen přerostlé morče, nic víc.“
Pan Mňau zavřel spis.
Pak ho zase otevřel.
Technicky vzato tam jistá příbuznost opravdu je
A teď přijde věc, která údajné majitelce překvapivě zachraňuje část zoologické cti. Dikobrazi i morčata opravdu patří mezi hlodavce. Takže někde velmi hluboko v příbuzenském stromu bychom jistý rodinný vztah našli.
Jenže z toho ještě nevzniká: morče + růstový hormon + ostny = dikobraz. To je asi jako říct, že lev je přerostlá domácí kočka. Taxonomicky v tom vzdálené příbuzenství je. Prakticky bychom přesto doporučili rozdíl respektovat.
Morče při pocitu ohrožení obvykle nepostaví kolem zadní poloviny těla obrannou soustavu z tvrdých ostnů. Dikobraz ano. Paní Žofie považuje vysvětlení za dostatečně diplomatické.
Ne, dikobraz ostny nestřílí
A když už jsme u ostnů, vyřešme jeden starý mýtus. Dikobraz není živá kuše. Ostny nevystřeluje na dálku. Když se cítí ohrožený, může je vztyčit, aby vypadal větší a aby predátora odradil. Pokud dojde k fyzickému kontaktu, ostny se mohou zabodnout do protivníka.
Takže bezpečná vzdálenost je stále dobrý nápad. Jen není nutné očekávat ostnatou salvu přes polovinu návsi.
„Je hodný“ pořád neznamená „běžte ho hladit“
Tady bychom rádi podrželi i druhou polovinu výroku údajné majitelky. Dikobrazi nejsou zvířata, která by běžně aktivně vyhledávala konflikt s člověkem. Ostny jsou obrana. Ne útočný sport. Pokud má zvíře možnost odejít, jeho základní strategií bývá problém spíš obejít než ho aktivně vyrábět.
Jenže volně pobíhající dikobraz na silnici je pořád úplně jiná situace než zvíře v zabezpečeném chovu. Je ve stresu. Je v neznámém prostředí. Kolem jsou auta. Lidé. Psi. A možná další věci, které ho mohou zahnat do kouta.
Takže věta „je hodný“ není bezpečnostní instrukce. Je to maximálně charakterová reference. Pan Mňau dodává: „Také já jsem hodný. Přesto doporučuji nesahat.“ Redakce nemá připomínky.
Větší problém možná nejsou lidé, ale silnice
Člověk při pohledu na dikobraza automaticky řeší ostny. Jenže pro zvíře může být mnohem větším nebezpečím úplně obyčejný provoz. Dikobraz na české okresce není součástí místního ekosystému, který by počítal s tím, že mezi osmi a devíti večer projde přes vesnici.
Řidič ho ve tmě může přehlédnout. Pes se k němu může rozběhnout. Zvíře může být vytlačeno na místo, odkud nebude mít bezpečnou únikovou cestu.
Takže ano, celé to zní vtipně. Ale pokud je zvíře stále na útěku, nejlepším výsledkem opravdu není, že se stane místní celebritou. Nejlepším výsledkem je, že ho někdo bezpečně odchytí.
Místostarosta o dikobrazím chovu neví
Do celé situace přidal další zajímavý detail místostarosta Bouzova Stanislav Malínek. O případu podle iDNES nevěděl. Potvrdil sice, že v okolí existuje několik hospodářství a zvířecích farem, ale o tom, že by někdo v Olešnici choval dikobrazy, informace neměl.
To samozřejmě neznamená, že komentující žena zvíře nevlastní. Jen to znamená, že to zatím nezávisle potvrzené není. A přesně tady se redakce drží při zemi.
Máme dikobraza. Máme fotografii. Máme svědkyni. Máme ženu, která říká „jsou naši“. Ale ještě nemáme nezávisle potvrzeného majitele ani úspěšný odchyt. Pan Mňau označuje stav jako: „zvíře potvrzeno, administrativa nikoli.“
Co dělat, když vám dikobraz projde přes cestu
Nejjednodušší rada je také nejlepší. Nechat ho být. Nezkoušet ho nahánět. Nesnažit se ho vzít do ruky. Nechtít fotografii z dvaceti centimetrů. A zejména k němu nepouštět psa.
Pokud se jedná o uniklé chované zvíře, je rozumné kontaktovat obecní nebo městskou policii, případně další složky, které mohou zajistit bezpečný odchyt nebo najít odborníka. Tohle není situace: „Franto, vem deku, my ho obklíčíme.“ Dikobraz má totiž jednu velmi účinnou odpověď na neodborné obklíčení. A nosí ji permanentně na zádech.
Redakční verdikt
Olešnice u Bouzova zatím nabízí jeden z nejlepších regionálních zoologických příběhů víkendu. Člověk jede z divadla. Před autem se objeví dikobraz. Dikobraz se projde po silnici. Naježí ostny. Zmizí. A potom se údajná majitelka přihlásí s informací, že je všechno v pořádku, jen se zvířata nedají chytit a vlastně jde pouze o přerostlá morčata.
Pan Mňau má několik doplňujících otázek. Bobík chce vidět ono morče před růstovým spurtem. Paní Žofie trvá na tom, že taxonomická příbuznost není omluvenka pro zoologickou anarchii. A redakce uzavírá: dikobraz možná opravdu není žádný krvelačný útěkář. Ale dokud se bezpečně nevrátí tam, odkud přišel, věta „je hodný“ řeší asi tolik jako informace, že autobus bez řidiče má jinak velmi příjemnou povahu.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Další témata ze světa živočišné říše a zpráv s jasným názorem najdete na ŽlutáKočka.cz.
Zdroje: iDNES.cz – „Nejdou chytit, ale jsou hodní.“ Obyvatele Olešnice překvapil potulující se dikobraz [1], Smithsonian's National Zoo and Conservation Biology Institute – Porcupines: defensive quills and porcupine biology [2], San Diego Zoo Wildlife Explorers – North American porcupine: quills and defensive behavior [3], img ai generated
