A ano. Budeme se bavit i o dýchání zadkem. Protože proč ne.
Když se ti nechce hibernovat, ale ani fungovat
Některá zvířata v zimě neupadají do hlubokého spánku, ale do stavu, který bychom my lidé nazvali „režim úspory energie“. Odborně se tomu říká brumace – něco mezi hibernací a velmi dlouhým víkendem, kdy vstaneš jen proto, abys šla na záchod a napila se vody.
Plazi a obojživelníci v zimě zpomalí, občas se trochu pohnou, a pak zase zmizí zpátky do klidu. Žádná produktivita. Žádné plány. Jen přežít. A to je vlastně dost sympatické.
Žába, která se prostě… vypne
Pak tu máme žábu, která se na zimu normálně zmrazí. Ne obrazně. Doslova.
Dřevní žába v zimě leží pod listím, bez dechu, bez tlukotu srdce a bez mozkové aktivity. Na jaře roztaje, vstane a pokračuje v životě, jako by se nic nestalo. Kdyby tohle udělal člověk, skončíme v učebnicích. Žába jen pokrčí (neexistující) ramena.
Zimní strategie: vypnout a počkat.
Upřímně – kdo z nás o tom někdy neuvažoval?
ČTĚTE TAKÉ: 🐼 Pandy nejsou hloupé. Jen odmítly hrát hru, kterou všichni ostatní berou smrtelně vážně
Ptáci: péřové bundy level expert
Ne všichni ptáci odlétají do tepla. Někteří zůstanou a vsadí všechno na jednu kartu: peří. Nafouknou ho, načechrají, vytvoří si kapsy teplého vzduchu a tváří se, že je všechno v pohodě, i když sněží.
Když vidíš v zimě kardinála, který vypadá jako červená koule s očima, není to tloušťka. To je tepelný management.
Krabi, ústřice a umění vydržet bez hnutí
Modří krabi se na zimu zahrabou do bahna a přestanou být aktivní. Ne proto, že by chtěli meditovat, ale protože chlad zpomaluje jejich tělo natolik, že čekání je nejlepší volba.
Ústřice jdou ještě dál. V létě jedí, co to jde, a na zimu se zavřou do sebe a žijí ze zásob. Žádná dramata. Jen klidné přečkání.
ČTĚTE TAKÉ: O čem asi sní vaše kočka… a pes. A proč bychom se na to raději neměli ptát příliš nahlas
Ano. Teď přijde to zadní dýchání.
A pak jsou tu želvy. Ty zimují pod vodou, často zamrzlé pod ledem, a přesto… dýchají. Jen ne plícemi. Želvy dokážou vyměňovat kyslík přes tkáně v oblasti kloaky – tedy na konci trávicího traktu. Lidově řečeno: dýchají zadkem.
Ne, není to vtip. Je to evoluce, která si řekla: „Plíce jsou přeceňované. Zkusíme to jinudy.“ A div se světe - funguje to.
Žlutokočičí závěr: Co si z toho vzít (a nebýt u toho za trapného všeználka)
Zvířata v zimě neřeší, jestli jsou efektivní, atraktivní nebo produktivní. Řeší jediné: přežít do jara. Někdo spí. Někdo se zmrazí. Někdo dýchá… kreativně. A všechno je to v pořádku.
Příroda nás každou zimu učí jednu důležitou věc: neexistuje jen jeden správný způsob, jak to zvládnout. A jestli to někdy znamená zpomalit, zavřít se do sebe, nebo dýchat trochu… jinak, tak budiž.
Hlavně přežít.
Jaro už si nás najde. 💛
