Není to ekologický trest za špatné chování. Je to součást obnovy Havranického vřesoviště, kde se ochranáři snaží vytvořit lepší podmínky pro sysla obecného, samotářské včely a další druhy vázané na suchá, otevřená a na živiny chudá stanoviště.
Bobík se po vyslechnutí pracovního programu zeptal, zda jsou dobrovolníci opravdu dobrovolní. Pan Mňau odpověděl, že ochrana přírody někdy prostě nevypadá jako kalendář s pandou. A paní Žofie už vytahuje nejdůležitější poznámku dne: ano, koňská pastva syslům pomáhá. A ano, koňský trus může být zároveň část problému. Vítejte v ekologii.
Sedmdesát lidí přišlo pracovat pro zvíře, které většinu roku prospí
Na Havranickém vřesovišti v Národním parku Podyjí se dnes ráno sešlo přibližně sedmdesát přihlášených dobrovolníků. Jejich úkol je poměrně praktický. Odklízet větve a zbytky po výřezu. Vyhrabávat starou suchou vegetaci. Odnášet kameny. A také sbírat koňský trus.
Cílem je udržet otevřená stepní stanoviště v podobě, která vyhovuje syslovi obecnému a dalším druhům závislým na nízké vegetaci a nezarostlé půdě.
Sysel potřebuje vidět, kdo ho chce sežrat
Sysel obecný je malý hlodavec, ale má jednu poměrně zásadní podmínku bydlení. Potřebuje nízkou trávu. Ne proto, že by měl estetickou averzi k vysoké vegetaci. Potřebuje přehled.
Sysel se pohybuje na otevřených stanovištích a musí být schopný včas zahlédnout predátora a zmizet do nory. Pokud okolí zaroste vysokou trávou, křovinami nebo náletem, ztrácí výhled a prostředí se pro něj postupně stává nevhodné.
Proto syslům často vyhovují místa, která člověk pravidelně udržuje. Letiště. Pastviny. Krátce sečené trávníky. Některé rekreační plochy. A v Podyjí také krajina udržovaná pastvou velkých kopytníků. Pan Mňau konstatuje, že sysel má v zásadě jedinou realitní podmínku: „Výhled musí být bez závěsů.“
Koně přišli. A sysel za nimi
Na části Havranického vřesoviště se od roku 2018 pasou exmoorští koně. Jejich úloha není dekorativní. Pastvou udržují vegetaci nízkou, narušují souvislý porost a vytvářejí pestrou mozaiku krátkých trávníků a otevřených míst. A právě takové prostředí začalo vyhovovat i syslům.
V okolí nedalekých Hnanic byli pozorováni už dříve. V roce 2022 pak odborníci potvrdili jejich výskyt přímo uvnitř Národního parku Podyjí – poprvé po více než padesáti letech. Nevysadili je tam lidé. Přišli sami.
Šíří se z okolní populace a využili krajinu, která se díky pastvě znovu začala podobat prostředí, které potřebují. Takže první část příběhu zní: Koně sežerou vysokou vegetaci. Vznikne krátký trávník. Sysel přijde. Všichni spokojeni. Jenže potom koně udělají to, co koně po jídle běžně dělají.
A tady přichází koňský trus
Havranické vřesoviště a podobná stepní stanoviště jsou cenná právě proto, že půda není příliš bohatá na živiny. To zní zvláštně. Člověk má totiž tendenci uvažovat: víc živin = lepší růst = lepší příroda. Jenže ne vždy.
Na chudých půdách dokážou přežívat specializované druhy rostlin, které by na úrodnějším místě přerostly silnější a rychleji rostoucí trávy nebo jiné konkurenční rostliny. Když do takového prostředí začnete dlouhodobě přidávat dusík a další živiny, může se jeho charakter změnit.
A koňský trus je samozřejmě organický materiál plný živin. Jedna hromádka není ekologická katastrofa. Jenže na ploše dlouhodobě využívané koňmi se živiny mohou místně hromadit. A právě proto je dobrovolníci odnášejí pryč.
Někdy přírodě pomůžete tím, že jí něco vezmete
Tady se dostáváme k jedné z největších pastí moderní představy o ochraně přírody. Často máme pocit, že nejlepší ochrana znamená: nic nedělat. Nechat všechno být. Nevstupovat. Nechat přírodu, ať si poradí. Jenže v mnoha evropských stepních a vřesovištních biotopech to tak jednoduché není.
Jejich současná podoba vznikala po staletí také díky lidskému hospodaření – pastvě, sečení, odstraňování dřevin nebo jinému narušování vegetace. Když tyto činnosti zmizely, část lokalit začala zarůstat. Proto se dnes používá pastva. Výřezy. Sečení. Hrabání stařiny. A někdy dokonce odstranění svrchní vrstvy půdy nebo řízené vypalování.
Ochrana přírody tedy občas znamená: odnést z přírody živiny, které tam nechcete. Pan Mňau označil tento princip za „ekologické uklízení po večírku“.
Sysel ale není jediný klient
Dobrovolnická brigáda není jen operace SYSEL. Otevřené plochy s nízkou vegetací a obnaženou půdou potřebují také další živočichové. Například samotářské včely.
Řada jejich druhů hnízdí v zemi a potřebuje slunná místa, kde není povrch zakrytý vysokým hustým porostem. Podobně jsou na suché otevřené prostředí vázáni další bezobratlí a vzácné stepní rostliny.
Takže když dobrovolník shrabe suchou trávu a odhalí kus půdy, nevytváří pouze „hezkou louku“. Vyrábí mikrostanoviště. Pro sysla může znamenat lepší výhled. Pro včelu místo k hnízdění. Pro slabší rostlinu šanci, že ji nepřeroste silnější konkurent. Z jednoho pytle koňského trusu začíná vznikat podezřele komplikovaný ekologický příběh.
Projekt se jmenuje Zpátky na step. Sysel už ale čekat nemusí
Celá dnešní akce je součástí projektu Zpátky na step, který podporuje obnovu stepních lokalit na východním okraji Národního parku Podyjí. Aktivity se mají týkat území od Hnanic u rakouské hranice až po Kraví horu ve Znojmě. A tady je důležité vyjasnit jednu věc. Nejde o to připravit krajinu a potom do ní jednou přivézt bednu syslů.
Sysel už v oblasti je. Do parku se vrátil přirozeně. Smyslem je tedy jeho populaci podpořit, umožnit jí šířit se dál a vytvořit síť dalších vhodných ploch, mezi kterými se zvířata budou moci pohybovat. To je často mnohem cennější než jednorázová záchranná akce. Nejde jen o to mít sysla na jednom místě. Jde o to, aby měl kam pokračovat.
Proto nestačí vyrobit jednu krásnou syslí louku
Malé izolované populace mají problém. Když je vhodná lokalita ze všech stran obklopená nevhodnou krajinou, zvířata se mezi jednotlivými místy nemohou snadno přesouvat. A právě sysel je krásný příklad.
Na některých českých letištích nebo jiných krátce sečených lokalitách může mít ideální trávník, jenže široké lány polí kolem mohou fungovat jako bariéra. Populace zůstane sama. To zvyšuje její zranitelnost.
V Podyjí je zajímavé právě to, že sysli zatím schopnost přirozeného šíření úplně neztratili. Ochránci tedy nechtějí vytvořit jednu syslí pevnost. Chtějí krajinu, ve které se dá cestovat. Bobík navrhl vyznačené koridory s občerstvením. Návrh byl částečně správný pouze v části „koridory“.
A co tedy dělají koně, když po nich musíme uklízet?
Pořád velmi užitečnou práci. To je na celém příběhu možná nejlepší. Koňský trus není argument proti pastvě. Pastva vytváří krátký trávník, narušuje porost a brání zarůstání lokalit.
Jenže každý management má vedlejší efekty. Koně odstraní část biomasy. Zároveň něco vrátí zpět. A protože cílem je na některých plochách udržet půdu chudou na živiny, člověk občas musí jejich příspěvek zase odnést.
Není to rozpor. Je to dolaďování systému. Stejně jako u našich nedávných koz na Brníku: v ochraně přírody často není důležité jen to, co děláte. Rozhoduje kolik, kde, kdy a jak dlouho. Paní Žofie je s touto pointou velmi spokojená.
Redakční verdikt
Sedmdesát dobrovolníků dnes v Podyjí nedělá nic spektakulárního. Tahají větve. Hrabou suchou trávu. Odnášejí kameny. A pytlují koňský trus. Jenže právě z těchto nenápadných prací může vzniknout krajina, kde bude mít sysel dostatečný rozhled, samotářská včela kousek holé země a slabší stepní rostlina trochu prostoru, aby ji nepřerostla konkurence.
Pan Mňau oceňuje, že ochrana přírody konečně přiznala administrativní realitu každé domácnosti: někdo musí uklidit. Bobík požaduje informaci, zda sysel chápe rozsah dobrovolnického nasazení. Nechápe. Pravděpodobně část roku spí. A redakce uzavírá: ochrana sysla někdy nevypadá jako záchrana roztomilého zvířátka. Vypadá jako sedmdesát lidí s hráběmi a pytlem koňského trusu. A možná právě proto funguje – protože příroda nepotřebuje vždycky další velké gesto. Občas potřebuje, aby někdo prostě uklidil louku.
Redakční tečka: Bobík se po dočtení článku zeptal, jestli může také pomoci obnově stanovišť. Po zhodnocení pracovní náplně oznámil, že přírodu bude zatím podporovat morálně.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další témata ze světa živočišné říše a zpráv s jasným názorem najdete na ŽlutáKočka.cz.
Zdroje: Český rozhlas Brno / iROZHLAS – Dobrovolnické akce v Podyjí se účastní zhruba 70 lidí. Mají za cíl připravit stepní stanoviště pro sysla [1], AOPK ČR – Národní park Podyjí má nového vzácného obyvatele: sysla obecného [2], AOPK ČR – Restoration of heathlands in Podyjí National Park [3], img ai generated
