Jak si sundáš boty. Jak si povzdechneš, i když si myslíš, že to nikdo neslyšel. Pes ví. A ví to dřív, než si to připustíš sama.
Psi totiž nečtou slova, ale mikro-signály. Změnu hlasu, rytmus chůze, napětí v těle. Studie potvrzují, že psi dokážou rozlišovat lidské emoce podle výrazu obličeje i intonace hlasu. Ale Bobík k tomu dodává něco důležitého: pes to neanalyzuje. Pes to bere jako fakt.
Proto si lehne blíž. Proto ti strčí čumák do ruky. Proto ignoruje hračku a místo toho hlídá gauč. Ne proto, že by chtěl řešit tvé problémy. Ale proto, že smečka se drží pohromadě, když je zle.
Bobíkovo moudro dne:
„Když je ti mizerně, nedělej, že nejsi doma. Já to stejně vím a dostanu tě z toho.“




