Proč to jde? Šváb je biologický punkáč s decentralizovaným nervovým systémem – bez hlavy zemře jen hlady a žízní. Odhalíme, jak vypadá švábí bucket list pro posledních sedm dní života v konceptuální svobodě.
Proč to vůbec jde?
Šváb je biologický punkáč. Dýchá otvory po stranách těla (stigmy), má otevřený oběhový systém, takže mu chybí tlaková krevní soustava, a jeho nervový systém je decentralizovaný.
Hlava? Příjemná, ale nepodstatná. Můžeš ji ztratit a tělo se stejně tváří, že jde nakoupit. Jenže po pár dnech přijde problém – bez hlavy se nedá pít ani jíst. A tak šváb po týdnu zemře hlady a žízní. Ale ten týden? Ten je jeho.
Švábí plán pro život bez hlavy
Co tedy uděláš, když víš, že máš posledních 7 dní života – a mozek už není v nabídce?
Lezeš, kam jsi nikdy nelezl – protože už tě nemá co brzdit. Žádné hlasy v hlavě.
Šlapeš po nábytku, bez smyslu a směru – osvobozený od všech pravidel. Nejsi dezorientovaný, jsi konceptuální.
Objímáš svět svými tykadly, která ti chybí – protože realita je jen soustava vibrací a prašivých povrchů.
Medituješ v pohybu – nekonečné vlny bez myšlenek. Švábí zen.
A když je nejhůř? Lehneš si pod ledničku. Klid. Tma. Mír. Švábí nirvána.
Co kdyby to uměli lidi?
Představ si svět, kde lidé fungují jako švábi. Ne, ne stylově – doslova.
Odpadneš z porady, ztratíš hlavu, ale tělo dál ťuká do klávesnice. Jen tak, z setrvačnosti. Kolegové to poznají až ve čtvrtek. Nebo víc poeticky: umřeš, ale až za týden. Máš 168 hodin na to, říct všem, co si o nich tvé tělo myslí. Bez filtru. Bez slov. Bez hlavy.
A nebo... si prostě naposledy sedneš k oknu, necháš své nohy bezcílně ťapat po parketách, a užíváš si fakt, že konečně nemusíš vůbec nic vědět.
Hlava není všechno
Šváb není hrdina. Není ani inteligentní. Ale připomíná nám, že i bez hlavy se dá chvíli fungovat. A že někdy největší síla spočívá v tom neztratit tělo, když už ztratíš směr.
Použité zdroje: Scientific American, Entomology Today, Live Science, Foto: Unsplash