Přežije vakuum vesmíru. Bez skafandru.
V roce 2007 byly tardigrady vystaveny otevřenému kosmu během mise ESA.
Výsledek? Některé exempláře přežily vakuum, radiaci i extrémní teplotní výkyvy.
Ano.
Tvor menší než zrnko písku přežil prostředí, které zabíjí člověka během sekund.
Kdyby tohle uměli lidé, dovolená na Marsu by byla bez řešení pojištění.
Extrémy? Sem s nimi.
Tardigrady zvládnou:
teploty kolem -200 °C
krátkodobě přes 150 °C
tlak hlubokomořských příkopů
dehydrataci téměř na nulu
A jak to dělají? V momentě extrému se „vypnou“. Doslova.
Režim: biologická pauza
Když je prostředí nehostinné, tardigrada vstoupí do stavu zvaného cryptobióza.
Ztratí téměř všechnu vodu, metabolismus klesne na téměř neměřitelnou úroveň a tělo se smrští do vysušené kapsle – tzv. „tun“.
V tomhle stavu může přečkat roky. Možná i desetiletí. A když se podmínky zlepší? Prostě se zase „zapne“. Kdyby tohle měli lidé, pondělní rána by se řešila sušením do kapsle.
Radiace? To dáme.
Tardigrady jsou extrémně odolné vůči i ionizujícímu záření. Mají unikátní proteiny, které chrání jejich DNA před poškozením a pomáhají ji opravovat. Tohle je důvod, proč se zkoumají ve výzkumu ochrany buněk a regenerace.
Takže až jednou budeme řešit kolonizaci jiných planet, možná nám klíč k přežití nedá superpočítač, ale mikroskopický „medvídek“.
A teď ta lidská představa…
Představ si člověka, který:
zapomene pít → uschne → přežije
vyletí do vesmíru → přežije
zmrazí se → přežije
vystaví se radiaci → přežije
To by nebyla apokalypsa.
To by byla nepříjemná přestávka.
Proč je tardigrada vědecký poklad?
Výzkum tardigrad přináší poznatky o: ochraně DNA, přežití buněk v extrému, možnosti dlouhodobé kryokonzervace, medicíně budoucnosti... A to všechno díky tvorovi, kterého běžně najdeš v mechu na zahradě.
Ano. Stačí mech.
Možná je nejděsivější myšlenka ta, že až civilizace skončí, někde v kapce rosy se probudí tardigrada… protáhne si osm nožiček… a bude pokračovat.
foto adobe stock
