Tělo stavěné pro řeku
Vydra je dokonale přizpůsobená vodnímu prostředí. Má hustou, dvouvrstvou srst (až stovky tisíc chlupů na cm²), plovací blány mezi prsty, zavíratelné nozdry a uši, i silný ocas pro řízení.
Její srst není mastná jako u tuleňů – izolaci zajišťuje vzduch zachycený mezi chlupy. To znamená jediné: Musí se neustále starat o kvalitu srsti. Jinak prochladne.
Metabolismus na hraně
Vydra má velmi vysoký energetický výdej. Musí denně přijmout zhruba 10–15 % své hmotnosti v potravě. Loví hlavně ryby, obojživelníky, raky a menší vodní živočichy.
Její život je prakticky nepřetržité shánění potravy.
Hravost, kterou u ní pozorujeme, často není jen „zábava“. Může jít o trénink loveckých dovedností nebo upevňování sociálních vazeb.
Inteligence a učení
Vydry jsou zvědavé a učenlivé. Dokážou otevírat mušle a schránky, využívat kameny jako nástroje (u některých druhů vyder), zapamatovat si teritoria a migrační trasy.
Nejsou to náhodní lovci. Jsou to vodní stratégové.
Indikátor čistoty
Vydra je považována za bioindikátor kvality prostředí. Potřebuje totiž čistou vodu, dostatek ryb a klidové zóny.
V minulosti byla v mnoha částech Evropy téměř vyhubena kvůli znečištění a lovu. Dnes se její populace postupně obnovují – což je dobrý signál pro stav krajiny.
Samotář s výjimkami
Vydry jsou převážně samotářské. Samice vychovává mláďata sama. Samec se obvykle na péči nepodílí. Mláďata se učí lov pozorováním a napodobováním. Je to intenzivní, ale krátké rodinné období.
Roztomilost versus realita
Ano, vypadá jako plyšák. Ale vydra loví živou kořist, drží ji pevně a konzumuje ji bez sentimentu. Je to připomínka, že příroda není ani krutá, ani laskavá.
Je efektivní.
Vydra je energie. Nepřestává, nepolevuje, nežije pomalu. Je to zvíře, které musí neustále fungovat, aby přežilo. Možná proto nás fascinuje – spojuje lehkost pohybu s neúprosnou nutností. A někde na klidné řece právě teď vydra mizí pod hladinou. Ticho. Bubliny. A pak jen kruhy na vodě.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
foto unsplash+
