Pan Mňau převzal vyšetřování okamžitě. Bobík chce vědět, proč měl daněk policejní doprovod, když on ho nemá ani cestou k veterináři. A paní Žofie připomíná jeden podstatný detail: právě probíhá daňčí říje. Takže statný samec s lopatovitými parohy teď opravdu není zvíře, ke kterému jdete vysvětlovat situaci osobním rozhovorem.
První dějství: daněk za plotem
Strážníci dostali hlášení o daňkovi, který se ocitl na oploceném pozemku v ulici Nad Kalvárií. Hlídka se přiblížila k plotu, chtěla situaci zdokumentovat a zjistit, jak zvířeti nejlépe pomoci. To je ta část příběhu, kdy ještě všechno zní poměrně standardně.
Pak si daněk vytvořil vlastní operační plán. Rozběhl se přímo proti strážníkům. Ti museli rychle uskočit, aby nedošlo ke střetu. Naštěstí se nikomu nic nestalo a zvíře si následně našlo cestu z pozemku ven.
Daněk zmizel v lesním porostu na Kalvárii. Případ vypadal uzavřeně. Pan Mňau už téměř zaklapl spis. To byla chyba.
Za devadesát minut se případ vrací
Asi o hodinu a půl později začali na tísňovou linku volat obyvatelé Rokycan. Po městě pobíhal „jelen“. Celkem přišlo šest oznámení a zvíře lidé viděli například v ulicích Na Pátku a Soukenická.
Nebyl to nový jelen. Byl to náš starý známý daněk. Pan Mňau znovu otevřel spis. Bobík navrhuje pracovní název operace PAROHÁČ SE VRACÍ. Paní Žofie ho odmítá. Redakce jej potají nechává v zápisu.
A potom přišla policejní eskorta
Motorizovaná hlídka se pokusila zvíře bezpečně dostat z městské zástavby. Daňka nasměrovala do Dvořákovy ulice a následně jej služební vozidlo se zapnutým výstražným světelným a zvukovým zařízením doprovodilo až k řece Klabavě.
Ano. Daněk dostal cestu městem s majáčky. Ne proto, že by měl diplomatickou imunitu. Ne proto, že by vyhrál soutěž o nejvýznamnějšího návštěvníka Rokycan. Ale proto, že velké vyděšené divoké zvíře pobíhající mezi lidmi a auty není situace, kterou chcete řešit dopravní špičkou.
U Klabavy se samec vydal podél toku, zamířil zpět k lesnímu porostu na Kalvárii a pokračoval do volné přírody. Operace tedy skončila úspěšně. Bobík přesto žádá stejné zacházení při příští cestě do lázní.
Proč se vůbec rozběhl proti lidem?
Tady přichází důležitá část. Daněk není obecně zvíře, které by po lese hledalo člověka s cílem zahájit konflikt. Za normálních okolností se jelenovití lidem spíš vyhýbají. Jenže situace na zahradě rozhodně nebyla normální.
Samec byl na oploceném pozemku, lidé se přibližovali a zároveň právě probíhá období říje. A během říje se chování samců výrazně mění.
Daňci soupeří o samice, předvádějí se, hlasitě se ozývají, hlídají své pozice a v konfliktech mohou přejít od zastrašování až k soubojům. To celé znamená zvýšenou hladinu vzrušení, soutěživosti a mnohem menší toleranci k tomu, co zvíře vyhodnotí jako hrozbu.
Takže když statného samce během říje zavřete mezi ploty a potom se k němu přiblížíte, nemusí přemýšlet: „Aha, městská policie mi přišla pomoci.“ Může přemýšlet: „Překážka. Vetřelec. Cesta ven.“ A potom použije několik desítek kilogramů těla a parohy.
Ty parohy nejsou dekorace
U daňka jsou parohy dospělých samců nápadné typickým lopatovitým rozšířením. A během říje nejsou jen předmětem obdivu fotografů. Jsou součástí soubojů mezi samci.
Konflikt obvykle nezačíná okamžitým útokem. Samci se snaží soupeře odradit hlasem, postojem a paralelní chůzí, při které lze porovnat velikost a sílu protivníka. Když ani jeden neustoupí, mohou přijít skutečné souboje. Parohy se zaklesnou a oba samci se snaží soupeře přetlačit. A přesně proto je dobré mít k jelenovitým během říje respekt.
To, že jeden kus stojí klidně dvacet metrů od vás, není pozvánka na společnou fotografii.
Daněk nechtěl dobýt Rokycany
Je lákavé celý případ personifikovat. Daněk napadl policii. Daněk utekl před zákonem. Daněk dostal eskortu. Daněk opustil město po zásahu hlídky.
Redakce sama přiznává, že materiál se prakticky píše sám. Ale biologicky je dobré připomenout, že zvíře pravděpodobně neřešilo ani strážníky, ani Rokycany, ani pravidla silničního provozu.
Ocitalo se opakovaně v prostředí plném plotů, domů, lidí, vozidel a pachů, které pro něj nejsou normální. Jeho cílem nebyla městská turistika. Potřebovalo najít cestu pryč. A naštěstí se nakonec podařilo nasměrovat ho tam, kam patřilo.
Co dělat, když potkáte říjového paroháče
Především si neplést divoké zvíře s atrakcí. Během říje je vhodné udržovat od samců velký odstup a neblokovat jim cestu. Když zvíře začne dávat najevo neklid, člověk se nemá přibližovat kvůli lepší fotografii ani zkoušet, jestli je opravdu agresivní.
Není také dobrý nápad zvíře obklíčit. Potřebuje možnost odejít. Pokud začne přicházet blíž nebo působí výhružně, je rozumné pomalu zvětšovat vzdálenost a pokud možno mezi sebe a zvíře dostat pevnou překážku, například strom nebo vozidlo.
A pes? Během říje raději na vodítku a pod kontrolou, pokud se pohybujete v oblasti s jelenovitými. Protože pes může být přesně ten podnět, který změní klidného samce na problém.
Bobík protestuje, že on by se choval vzorně. Redakce připomíná kachnu z minulého výletu. Protest končí.
Policejní majáky tentokrát nebyly pro pachatele
Celý rokycanský příběh je vlastně hezkým příkladem toho, jak se dá podobná situace vyřešit bez zbytečné tragédie. Zvíře nebylo potřeba chytat. Nebylo potřeba jej uspávat. Nikdo nebyl zraněn. Hlídka využila vůz k tomu, aby daňka postupně nasměrovala pryč z ulic a poskytla mu cestu zpátky k volné krajině.
A to je u vyděšeného velkého zvířete často přesně to, co potřebujete. Ne vyhrát. Ne chytit. Dostat ho z bodu, kde představuje nebezpečí sobě i lidem, do bodu, kde se může zase začít chovat jako normální daněk.
Redakční verdikt
Rokycanský daněk měl mimořádně rušný státní svátek. Ráno skončil za plotem. Potom se rozběhl proti strážníkům. Pak utekl do lesa. Za hodinu a půl se znovu objevil ve městě. A večírek skončil tím, že ho služební vozidlo s majáčky doprovodilo k řece, odkud konečně zamířil zpět do přírody.
Pan Mňau případ uzavírá s poznámkou, že nebylo prokázáno žádné úmyslné narušování veřejného pořádku. Paní Žofie připomíná probíhající říji a doporučuje držet si od velkých samců respektující odstup. Bobík stále řeší jedinou věc: „Takže on fakt jel městem s policejním doprovodem?“ Ano.
A redakce uzavírá: daněk Rokycany nenapadl. Jen se v nejhorší možné části roku ocitl na nejhorším možném místě a pak hledal cestu domů s hlavou plnou hormonů a lopatami na hlavě. Policie mu nakonec udělala to nejlepší, co mohla: otevřela únikovou trasu a doprovodila problematického návštěvníka až k východu.
Redakční tečka Po uzavření případu Bobík oficiálně požádal o policejní eskortu při cestě k příštímu cateringu. Pan Mňau žádost zamítl. „Daněk byl nebezpečný účastník provozu.“ „Já můžu být taky.“ „Bobíku, ty se necháš odklonit jedním párkem.“ Žádost byla definitivně odložena.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další témata ze světa živočišné říše a zpráv s jasným názorem najdete na ŽlutáKočka.cz.
Zdroje: Novinky.cz – Strážníci v Rokycanech natočili, jak na ně zaútočil daněk [1], British Deer Society – Fallow Deer [2], British Deer Society – The Deer Rut [3], img ai generated
