Žirafy spí v průměru méně než dvě hodiny denně. A často ne v kuse, ale v krátkých mikrospáncích, které trvají jen pár minut. V divoké přírodě si totiž nemohou dovolit luxus hlubokého spánku – jejich výška je sice výhodou při rozhledu, ale zároveň z nich dělá snadný cíl, pokud by si lehly a vypnuly.
Když už si žirafa lehne, většinou:
zůstává ve střehu
spí velmi mělce
a často má krk složený do zvláštní pozice, která vypadá, jako by to ani nemohlo být pohodlné
Hluboký REM spánek si dopřávají jen výjimečně – obvykle vstoje a jen na pár minut. Evoluční strategie je jasná:
lepší trochu únavy než být sežrán.
Zajímavé je, že i přes tak krátký spánek fungují žirafy naprosto normálně. Jejich nervový systém je na tento režim adaptovaný a tělo si bere to, co potřebuje, v krátkých intervalech. Jinými slovy: žirafa je mistryně přežití v režimu „nikdy úplně nevypnout“.
A kdyby byla žirafa člověk…
Kdybychom žirafu přenesli do lidského světa, byl by z ní ideální pracant. Nikdy by netrpěla spánkovou deprivací, protože by ji jednoduše neřešila. Krátký mikrospánek při čekání na výtah, dvě minuty klidu ve frontě na kávu, pár vteřin „vypnutí“ mezi schůzkami – a hotovo. Regenerace vyřešena. Žirafa by nechápala pracovní přepětí ani večerní vyčerpání. Proč by se trápila, když si může zdřímnout vestoje a jít dál?
