Jak blízko jsme si doopravdy
Geneticky jsme si se šimpanzi podobní víc, než by bylo komfortní. Sdílíme většinu DNA a ještě víc chování. Nejen základní emoce, ale i složité sociální vzorce. Šimpanzi nejsou řízeni jen instinktem. Rozhodují se, pamatují si křivdy, plánují dopředu.
Jinými slovy: nežijí jen v přítomném okamžiku. A to je vždycky začátek problémů.
Politika v pralese
Ve skupině šimpanzů nevládne chaos. Vládne politika. Vůdce se nestává automaticky nejsilnější jedinec. Musí si udržet podporu, vytvářet spojenectví, rozpoznat hrozby. Když o podporu přijde, může být sesazen. Někdy rychle. Někdy velmi nepříjemně.
Zní to povědomě? Ano. Je to firemní porada bez PowerPointu.
ČTĚTE TAKÉ: Papoušci: proč mluví – a rozumí tomu, co papouškují?
Empatie… ale selektivní
Šimpanzi dokážou utěšovat slabší členy skupiny. Umějí sdílet. Pomáhají mláďatům i zraněným. Zároveň ale dokážou být krutí k těm, kteří „nepatří“. Empatie u nich není univerzální hodnota. Je podmíněná vztahem.
Což je možná ta nejlidštější vlastnost ze všech.
Nástroje, plánování a… pomsta
Šimpanzi používají klacíky k lovu hmyzu, kameny k rozbíjení ořechů a někdy i předměty jako zbraně. Umějí si nástroje připravit dopředu. A ano – pamatují si, kdo jim ublížil. Pomsta není okamžitá reakce. Je to uložený úkol.
Mozek, který tohle zvládne, není jednoduchý. A rozhodně není nevinný.
Proč nás šimpanzi znervózňují
Ne proto, že jsou jiní.
Ale proto, že jsou až moc stejní.
Ukazují nám, že inteligence sama o sobě neznamená laskavost, emoce nejsou automaticky morální a společenská pravidla vznikají dřív než etika.
Když se díváme na šimpanze, nedíváme se na minulost. Díváme se na základní verzi sebe sama.
ČTĚTE TAKÉ: 10 tuleních pravd o životě, které tě naučí přežít zimu i úterý
Co si z toho (ne)odnést
Šimpanzi nejsou horší než lidé. Ani lepší. Jsou tím, čím jsme byli – a čím v některých situacích pořád jsme. Bez nátěru civilizace. Bez vysvětlení. Bez výmluv.
A možná právě proto je dobré si je připomínat. Ne jako kuriozitu, ale jako varování, že evoluce není jen příběh o pokroku. Je to i příběh o tom, co si neseme s sebou.
Šimpanzi nám nejsou blízcí proto, že jsou chytří. Jsou nám blízcí proto, že řeší stejné věci jinými prostředky. Moc, vztahy, strach, blízkost. Jen bez sociálních sítí. Zatím.
A až příště uvidíš šimpanze, jak se na někoho dívá dlouhým, soustředěným pohledem. Možná právě vyhodnocuje situaci. Úplně stejně jako my.
