Kočka ví. Všechno. A právě proto děláš doma věci, které bys bez její přítomnosti klidně nedělala. Ne ze strachu. Ale z respektu. Nebo spíš… z pudu sebezáchovy.
Ten pocit, jako bys byla pod dohledem - 24/7
Možná bys si doma ráda lehla na gauč v pozici, která nedává smysl ani jogínům. Možná bys jedla ve stoje, mluvila sama se sebou a ignorovala pojem „důstojnost“. Ale kočka je v místnosti.
Takže si sedneš normálně, aby měla na gauči dost místa a abys ani náhodou nenarušila její oblíbený prostor. Narovnáš se, aspoň trochu se tváříš, že víš, co děláš... Protože kočka hodnotí. Ne nahlas. Ale definitivně.
Vysvětlování rozhodnutí, o která tě nikdo nežádal
Kočce vysvětluješ věci, které bys lidem nikdy nevysvětlovala.
„Já vím, že je to pozdě.“
„Tohle jsem si fakt musela objednat.“
„Neboj, jen na chvíli.“
A ona se dívá. Mlčí. Nedává najevo souhlas ani nesouhlas. Což je horší než obojí. Protože ticho u kočky znamená: zapsáno.
Snaha nebýt trapná (marná)
Jsou momenty, kdy si uvědomíš, že kočka viděla, jak zakopneš o vlastní nohu, jak se lekneš vlastního stínu, jak mluvíš s lednicí, nebo jak se směješ sama sobě.
A místo aby ses uvolnila, snažíš se působit normálněji než kdy jindy. Přitom víš, že je pozdě. Kočka už má kompletní obraz. A nikdy ho nezapomene.
Omlouvání se za cizí existenci
„Promiň, že přijde návštěva.“
„Promiň, že musím vysávat.“
„Promiň, že žiju.“
Kočka tě neposlouchá. Ale registruje. A ty se omlouváš dál. Protože někde hluboko cítíš, že její tichý nesouhlas je horší než lidské výčitky.
Respektování pravidel, která nebyla nikdy řečena
Kočka nikdy nevydala manuál. Ale ty i bez toho zcela přesně víš, kam si nesmíš sednout, co se nesmí zavřít, kdy se má vstávat, kdy se má krmit a kdy se má držet pusa.
A dodržuješ to. Ne proto, že by tě donutila. Ale proto, že konflikt s kočkou nemá vítěze.
Předstírání, že máš věci pod kontrolou
Možná nemáš plán. Možná netušíš, co děláš se životem. Možná jen přežíváš den. Ale kočka se dívá. Takže otevřeš notebook, i když nic neděláš, přehazuješ papíry, které nic neřeší, tváříš se zaměstnaně.
Protože kočka musí mít pocit, že jsi alespoň částečně kompetentní. Jinak by převzala velení. A to bys nechtěla.
Skladuješ doma krabice, které by jinak už dávno skončili v kontajneru
Tak tohle snad opravdu nepotřebuje žádný komentář a vysvětlování...
Proč to celé dává smysl
Kočka tě nemiluje bezpodmínečně. Kočka tě akceptuje. A to je mnohem přísnější kategorie.
Vidí tě ve chvílích, kdy nejsi připravená. A přesto zůstává. Ne proto, že by byla dojatá. Ale proto, že jsi součást jejího světa. A ten svět si hlídá.
Závěrečná pravda
Pokud doma děláš věci jen proto, že tě sleduje kočka, není to slabost. Je to adaptace. Znamená to, že jsi se naučila fungovat v přítomnosti bytosti, která ví všechno… a přesto tě nechává existovat.
😼 Pan Mňau to uzavírá:
Pan Mňau říká:
Viděl jsem horší.
Ale viděl jsem i lepší.
Pokračuj.
Sleduji tě.




